Nejsem proti! 
Možná se zeptáte: Proti čemu? Řekl bys spíše proti komu? Prostě proti ženám, ale zároveň zkoumám: Která vlastně bije? Ale postupně. Občas sleduji v televizi detektivní příběhy. A tam, ale nejen tam, se do popředí dostávají ženy. Setkáváme se s nimi jako s vrchními komisařkami, které velí skupině vyšetřovatelů, eliminují jejich unáhlenost až zbrklost, najdou často jedinou stopu na místech, které bylo již několikrát prohledáno… Večer pak přijdou domů, 
a kdyby jen tak mimochodem neřekly, že jsou unavené, mohli bychom si myslet, že se právě vrací z rekreace. Samozřejmě rodinné klima velmi pěkné, vždy je čas na rozhovor s dětmi. Nejsem proti ženám na vedoucích místech, i když si myslím, že k ženě místo honění zločinců sedí více postoje a jednání směřující k tomu, aby v rodinách zločinci nevyrůstali. Ale také se ptám: Proč nám tyto filmy staví před oči takové vzory – spíše idoly? Mám dojem, že je to volání doby po tom, co ve společnosti chybí.

Máme problém?
Jsem trochu v rozpacích. Před časem pustím televizi stanice Nova a co tam běží? Seriál, kde hlavní hrdina se jmenuje Volker. Je to takový Pán Bůh, psychicky vyrovnaný, klidný, rozvážný, neporazitelný, zůstávají za ním vyřešené všechny případy, je nastolen pokoj a mír. Pustím ve stejné době slovenskou televizní stanici Markíza a tam běží Volker. Pustím rakouskou stanici a tam pro změnu běží Volker. Proč?

V čem je problém? Nejde zde tak o to, že tři stanice ve třech zemích vysílají stejný pořad, ale spíše, že tento svět si vytváří hrdiny. Ty, kteří za nás vyřeší mnohé problémy, kteří nás budou chránit, vždy se zasadí o dobro a dosáhnou jej. A navíc: Jsou nesmrtelní. Zbaví se nepřítele dřív, než on se aktivuje. 

O čem to všechno vypovídá?
Po přečtení předchozích řádků mně možná doporučíte: Tak se na ty hlouposti nedívej! Jistě, snad to dokáži, ale o těchto věcech spíše přemýšlím v souvislosti s vlivem sdělovacích prostředků na posluchače, zvláště ty, kteří bez korekce „zbaští“ všechno. 

Tyto filmy a hrdinové svědčí především o vnitřní prázdnotě a absenci základních hodnot v lidském životě. A pak, všem se nám často z těchto pořadů dostává lež o životě. Takto to často v životě vůbec není. Člověk je vtahován do nereálného světa. Je to takový útěk. Pro toho, kdo nemá dobrou korekci, to je velmi nebezpečné.
Jisté je také toto: Všechny ty mnohdy nereálné filmy jsou často voláním po něčem, co ve společnosti chybí. Ale způsob, jakým chtějí vyplnit mezeru, je pro normálního mladého člověka často nereálný. Nejenže nás neposunou dopředu, ale je zde nebezpečí, že se snadno můžeme stát buď karikaturami nebo násilníky, podle filmových vzorů. Tito „hrdinové“ jsou jak škrtnutá zápalka: Záblesk, zápach, tma. Myslím, že život je o něčem jiném. Skuteční hrdinové života jsou spíše jako zapálená svíce, která hoří, možná malým, ale stálým plamenem, dává světlo a teplo. 

Potřebujeme skutečné vzory – hrdiny?
Máme to v sobě. Někdy vědomě, někdy podvědomě toužíme po někom, kdo je pro nás inspirací, kdo přímo provokuje k tomu, jak žít, co dělat, ukazuje, podle jakých pravidel, postojů je možné se dobře rozhodnout. Příklad člověka, kterého vnímáme jako skutečný vzor, nezaniká ani s jeho smrtí. Často nás jejich příklad a postoj vnitřně nadchne, nebo dokonce provokuje i dávno po jejich smrti. To, co udělali, čím žili, se hluboce dotýká života, dobra, spravedlnosti… Oni ukazují, jak poznat dobro a zlo, jak dobro žít a jak se vyrovnat se zlem. Skuteční hrdinové jsou reálnými lidmi, kteří dávají příklad k následování. Jak často vzpomínají světci na život svých matek, které např. ke svátosti smíření přistupovaly jako první, teprve pak jejich děti, budoucí světci. 

Co neskutečné vzory?
Tyto neskutečné vzory nazýváme idoly. Idol nás ovlivňuje, ale k ničemu nás to nezavazuje. Mohou k nim patřit ti všichni nereální filmoví hrdinové, kteří zůstanou jako supermani sami. Oni jsou prostě „in“. 
Ve skutečném světě takovým idolem může být také sportovec – vzpomeňme, jak byl Hašek nazýván bohem – kolik lidí zůstalo jen u mnohdy hlasitého uznání. Křičet je lehčí než následovat. Tak bychom si mohli jmenovat lidi z politického a veřejného života… Kolik z nich nese mravní a duchovní poselství? Skutečné vzory to opravdu dělají.