Může být život padělek? 
Asi se vám to stalo, když jste šli nakupovat a platili bankovkou větší jak pět set korun, přijímající pokladní ji pozorně zkoumá, zda se nejedná o falešné peníze. Není to přehnané, protože čas od času se do oběhu se dostanou bankovky, které jsou mistrným napodobením pravých. Falešné bankovky objeví odborníci vyškolení k poznávání falešných peněz. Historie falšování peněz sahá téměř k počátkům vzniku platidel. Falešná platidla způsobují nerovnováhu v celkové ekonomické stabilitě a poškozují člověka, který je považoval za nefalšované, zatímco se ukázalo, že se jedná o padělky. Proto je padělání peněz od pradávna tvrdě trestáno. 
Nevím jak vám, ale mně se zdá, že je kolem nás velmi mnoho padělků týkajících se lidského života. Z postojů, které vidíme v televizi, ale i na běžné ulici, vidíme, že se z vědomí mnoha lidí vytrácí hodnota života. V mnoha filmech je člověk zabíjen, jako by o nic nešlo. Jiný vzorek ukazuje na to, že je život přehodnocen také tím, že klademe důraz na věci málo podstatné nebo nepodstatné, zatímco důležité skutečnosti uvadají v naši nepozornost. 

Jako v případě peněz tak i zde každé padělání života ubližuje společnosti a mnohdy tím velmi trpí i jedinec. Tak jako vytvořit padělek je lehčí než poctivě a mnohdy namáhavě pracovat, podobně je snadnější vytvořit padělek života, protože je to spojeno s menší námahou a také nepoznáním skutečných hodnot nebo jejich ztrátou. 

Proč lidé takto zacházejí s životem?
V Salvadoru je míra zločinnosti nejvyšší v celé Latinské Americe. Za první pololetí letošního roku bylo zavražděno 2174 lidí. Hlavním důvodem je neutěšená ekonomická situace a velký rozdíl mezi zámožnými a chudými. (LN 20.8)
Bylo mi 15 let a v roce 1992 byl ze Spojených států deportován můj kamarád. Byl tam členem gangu. Líbilo se nám, jaký je frajer, jak se obléká, jak chodí, jak mluví. Říkali jsme mu „Psycho“. Právě on byl našim prvním vůdcem, než ho zabili. V roce 1995 jsme byli nejhorší, nejnebezpečnější – prostě číslo jedna. Nejdřív jsme nevraždili, ani nekradli. Ale časem jsme se vyzbrojili. A pak, když se na obzoru objevila Mara-18, to bylo už jasné, že buďto zabijeme my je, nebo oni nás. 
Znásilňování bylo na denním pořádku, stmelovalo nás to jako gang. Najednou život již nemá téměř žádnou cenu a zabíjí se jen pro zábavu, stejně jako ve filmech. (výpověď bývalého gangstera LN 20.8.)

Jeden japonský vědec poukazuje na to, jak časté počítačové hry škodí dětem. Tyto hry rozvíjejí ty části mozku, které ovlivňují představivost a pohyb. Další klíčové oblasti spojené se schopností učit se, pamatovat si, kontrolovat chování ale zůstávají nedotčeny. Důsledkem toho může být asociální chování malých hráčů, kteří nebudou schopni vstřebávat nové poznatky. Důsledky toho jsou velmi vážné. Jde především o nárůst násilí ve společnosti. 

Na druhé straně obdivujeme nasazení lidí v nemocnici pro záchranu života. S velkou úctou vzhlížíme k některým lidem, kteří pečují o staré lidi a není to pro ně jen placená povinnost. K zamyšlení vedou sepnuté ruce vysílající modlitbu za druhé. Naší pozornosti neunikne ani máma, která trpělivě, ale s dávkou vyčerpání, noc co noc několikrát vstává k dítěti. A co mladí lidé, kteří se nenechají strhnout proudem hesla „všichni to tak dělají“ a nevzali za své heslo „chci si užít“, ale spíše žijí – často pro druhé…


Život je dar. 
Víte, co je zvláštní na darech? Ať dostaneme dárek malý nebo naopak velký, nikdy neobsahuje cenovku, tak jak ji vidíme v obchodech na zboží. Víte, proč to je? Dary se dávají z lásky a s láskou se přijímají. Proto není rozhodující, zda dárek stál deset, nebo tisíc korun. 
Podobně lidský život je dar, jehož vznik souvisí s láskou, a zde nemyslím jen tu lidskou, ale především lásku Boží. Život máme s láskou přijímat a milovat. 
Nedávno mě nazlobil výrok jednoho svobodného děvčete, které říká, že chce maximálně jedno dítě, víc si nemůže dovolit, protože od narození do osmnácti let to stojí sto tisíc korun. 
Myslím, že by život člověka neměl být označen cenovkami peněz, času, vynaložených sil… i když tyto skutečnosti zde jsou. 
Život se nedá ani koupit, i když se někteří o to snaží, ale ve skutečnosti šťastní nejsou. Kolik prožíváme skutečností, které sice bereme jako samozřejmost, ale ve skutečnosti jsme si je vůbec nezasloužili. Jsou nám darovány k našemu životu. Může to být zdraví, úroda, víra v Boha…
Život je dar, ovlivní toto prohlášení nějak můj život? Myslím, že ano, protože vymizí samozřejmost v přijímání a nastoupí vděčnost, přivádí nás to k dárci. Probouzí odpovědnost za to, co udělám. Toto všechno mě vede ke správnému pochopení života a k naplnění našeho života radostí a štěstím.