Nedýchá! Co nás napadne, když slyšíme toto slovo? Možná nebezpečí, ohrožení života, všechno je marné, zavolejte pomoc, dělejte něco! Je to slovo, které v sobě skrývá mnoho. Když přijede záchranka k poraněnému člověku, lékař nejprve zkoumá dech. Slabý, nepravidelný nebo dokonce žádný dech znamená vždy vážné ohrožení života. Obnovit pravidelný dech nebo jej na čas nahradit umělým dýcháním je bezpodmínečně nutné k životu člověka. Nedostatek kyslíku totiž vážně poškozuje nejen mozkové centrum, ale vede ke smrti. Žádný lékař, který je u nehody, neřekne, když dojde k zástavě: „Zástava dechu, další problém, ale musí to počkat, až zaváži toto poraněné koleno.“ K čemu by mu bylo zavázané koleno? 

Velkým nebezpečím je rovněž mozková mrtvice, která znamená zúžení nebo ucpání cév přivádějící kyslík do mozku. Následek je podle rozsahu, a to smrt nebo poškození zdraví, kdy člověk napadá na nohu, má ústa nakřivo atd. nebo se vyléčí. Dýcháním se kyslík dostává do té nejposlednější buňky a ovlivňuje její život. 

Čím je dýchání pro fyzické tělo, tím je modlitba pro duši.
 Když zjistíme, že se modlíme nepravidelně nebo dokonce modlitba chybí, je třeba hned zjednat nápravu! Můžeme se totiž stát necitelným pro dobro, lásku, Boží cestu a věci, a navíc velmi slabí. Často to může končit ztrátou milosti Boží a věčného života. 

Proč někteří lidé chodí nakřivo – v kostele se modlí, ale konají zlo, mají ústa nakřivo – mluví dvojsmyslně, trpí poruchami zraku – klidně si kupují závadné filmy, fotky a dívají se na ně, špatně slyší – přijímají věci, které jim přinesou prospěch a zapomínají na skutky lásky? Mají duchovní mrtvci. Modlí se málo nebo dokonce vůbec. 
Modlitba ovlivňuje celý život: myšlení, slova, postoje, vnímání, činnost pro druhé... Modlitba nám dává schopnost vidět věci jiným pohledem – Božím. Když se modlíme dobře, je každý detail našeho života prozářen Bohem. Apoštol říká: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.“ A tak záleží na tom, zda je modlitba v našem životě a zda je skutečně dobrá.

Složení vzduchu a výměna 
Vdechovaný vzduch obsahuje asi 79% dusíku, 20% kyslíku, zbytek tvoří voda, oxid uhličitý a další složky. Když se v krvi zvedne hladina oxidu uhličitého, který může poškodit organismus, vysílá mozkové centrum pokyn k nádechu, jakmile je hladina snížena, podnítí výdech a vyloučení oxidu. Někteří lidé si žijí s otravnými látkami a vůbec jim to nevadí. Otravné látky jsou hříchy, které člověk ze slabosti nebo i dobrovolně učinil, ale dělá, jako by se nic nestalo, nebo si je omlouvá. Pokud si chybu uvědomí a tak každý večer lítostí vyloučí jedy – hříchy, dá prostor lásce. Jinak se vydává nebezpečí, že bude jednat pod vlivem jedů. Impuls, který poukazuje na nebezpečí a dává pokyn k jeho odstranění, je svědomí. 

Frekvence a objem vzduchu
se snižuje nebo zvyšuje podle činnosti. Při spánku a poklesu tělesné teploty a krevního tlaku je nižší, při práci, chůzi sportovních výkonech, zvýšené teplotě, atd. se zvyšuje. Je to zase dané obsahem oxidu uhličitého. 

Nemoc dnešní doby spočívá v tom, že člověk nemá čas. Svým rozhodnutím si zvýšil frekvenci činnosti. Musí a chce toho mnoho stihnout, byla by přece škoda nevyužít možnosti, které nabízí svět. Čím větší činnost, tím větší nebezpečí. S větší činností je spojeno větší oslabení a více trpí vnímání dobra. Proto platí zásada: S množstvím činností a práce se musí zvýšit i čas prožitý s Bohem. Jinak je zde nebezpečí otravy nejen duchovního života, ale člověka vůbec. 

Ochrana proti nákazám 
Náš život je ohrožen různými bakteriemi, viry, které vdechujeme. Naše tělo se za normálních podmínek brání tím, že buňky nosu a dýchacích cest dokáží účinně očistit procházející vzduch a navíc průdušnice a průdušky vytvářejí hlen, který se podílí na zachycování a odstraňování škodlivin. Horší je to tam, kde je tento systém poškozen nebo jsou bakterie silnější. 

Za normálních podmínek dokáže člověk rozeznat to, co přichází do jeho duchovního života jako bakterie. Proto okamžitě aktivuje obraný systém např.: odejde z prostředí, které nabízí pokušení, při pomluvách se snaží poukázat na dobro pomlouvaného, o lehkém hříchu neříká, že to nic není, zaměřuje se na dobro, které má možnost vykonat. Ví, že v těžších případech je třeba se nutně spojit s tím, který je mocnější než zlo – s Ježíšem. 

Potřeba dýchání je řízena z mozkového centra. 
Mozkovým centrem v duchovní rovině je svědomí. Již od narození se v člověku objevuje touha modlit se, což znamená touha po Bohu. Je to dané tím, že Bůh je náš Tvůrce. Nikdy nenechejme toto Boží působení bez odezvy. Bůh nás zve k modlitbě, to znamená ke společenství s ním. Také se v nás objevuje nechuť k modlitbě, ta je způsobená prvním hříchem a dalšími osobními hříchy. Proto je třeba nechuť překonávat. 

Náhradní dýchání
Někdy se stane, že se k záchraně člověka musí použít náhradní zdroj. Někdo – něco dýchá za poraněného. Jedná se o umělé dýchání z úst do úst nebo poslouží dýchací přístroje. I v duchovní rovině existují tyto možnosti. Když se člověk poraní, vzdá se Boha, nevěří modlitbě, přicházejí náhradní zdroje. To jsou lidé, kteří poraněné provázejí modlitbou a obětmi, často velmi dlouho. I když vše vypadá beznadějně, náhradní zdroje se nevypínají, protože náhradní zdroj může uvést k životu i mrtvé.