Základem těla většiny živočichů žijících na této zemi, tedy i člověka je kostra. Ta je vytvořena velkým počtem kostí, které jsou k sobě navzájem spojeny přes klouby a vaziva. V lidském těle se nachází celkem 206 kostí. Kostra se dělí na tři části: osová, ta je vytvořena soustavou páteřních obratlů, žebry a hrudní kostí, přívěstková, která se skládá z horních a dolních končetin a třetí část tvoří lebka. 

Jednotlivé kosti spojené v celek dávají tělu tvar, společně se systémem svalů uvádí člověka do pohybu, chrání životně důležité a zranitelné části těla. Jestliže dojde k poškození některé části kostry, může dojít k nehybnosti člověka s následným upoutáním na lůžko, někdy i k trvalému, nebo vážnému ohrožení života. 

Existuje něco jako kostra duchovního života. Jsou to skutečnosti, navzájem propojené, které charakterizují křesťanský způsob života. Ten se na prvním místě projevuje osobním vztahem k Bohu. V konkrétní podobě to pak znamená:

- uskutečňovat pravidelnou osobní modlitbu. Ta nespočívá jen v zapojení rozumu, myšlení, ale jedná se spíše o chtění a lásku. Modlit se znamená na prvním místě chtít být dobrý, snažit se o to, abychom se podobali Bohu. To v podstatě znamená nejen číst evangelium, rozmýšlet o něm – to by bylo biblické studium, ale v praxi to také znamená chtít uskutečnit to, o čem čteme, a tak se podobat Kristu. 

- vědomí Boží přítomnosti se jednoduše vyjadřuje slovy Bůh je zde, dívá se na mne, klaním se mu. Rozlišujme zde dvě věci: postavit se do Boží přítomnosti a žít v Boží přítomnosti. Nejdříve si musíme uvědomit, že jsme k někomu přišli, to vyžaduje pozornost, a pak se teprve mohu zaměřit na život s ním. Chceme vnímat pravdu, že stále žijeme pod Božím pohledem. 

- duchovní četba má velký vliv na formaci člověka. Sv. Augustin přiznává, že za opravdové obrácení vděčí knize. Říká: „Již dávno jsem poznal pravdu, ale pořád jsem se nemohl odhodlat k tomu, abych provedl to, co souviselo s mým životem. Nakonec již na mě nepůsobily ani slzy matky ani výmluvnost sv. Ambrože. Spatřil jsem však Písmo a uslyšel jsem vnitřní hlas: Vezmi a čti! Sotva jsem přečetl kousek, zdálo se mi, jako by mně do srdce pronikl paprsek jasného světla a všechny pochybnosti prchly. Od té doby jsem pevně věřil, že v těžkých životních situacích, v pokušeních, ve smutku je nejlepší sáhnout po dobré knize.“ Za duchovní četbu poslouží nejen Písmo svaté, ale také životopisy svatých a jiné náboženské knihy. 

- zpytování svědomí je velmi důležitý postoj. Tak jako člověk zkoumá své tělesné zdraví pravidelnou prohlídkou u lékaře, podobně duchovní zdraví zkoumáme za pomocí svědomí. Kdo chce žít dobře, musí se učit naslouchat vnitřnímu hlasu, kterým je svědomí. Přirovnává se ke studnici živé vody v poušti života a je třeba postarat se o jeho formaci Písmem svatým, za pomocí duchovního vůdce atd. Zpytování svědomí může být zaměřené na celkové hodnocení našeho života, nebo pouze na nějakou část. 

- eucharistie může být chápána jako Ježíšovo výkupné dílo, které je skrze slavení zpřítomněno, nebo jako pokrm na cestě našeho pozemského života do věčnosti. Eucharistie dává člověku vykoupení. Důležité je často a dobře eucharistii přijímat. Sv. Tomáš Kempenský říká: „Nestačí se jen zbožně připravovat před sv. přijímáním, ale je třeba setrvat ve zbožné přítomnosti i po přijetí. Člověk ztrácí schopnost pro přijetí milosti právě tím, že se hned po přijímání oddává vnějším potěšením. Proto se snaž zůstat v ústraní spojen s Bohem.“