Tělesný život je obrazem – podobenstvím - duchovního života. Chci se v několika setkáních na těchto stránkách dotknout toho, co je nám velmi blízké, co často, dokud je všechno v pořádku, ani nevnímáme, a proto to bereme jako samozřejmost. Je to naše lidské tělo, život, které nám v mnohém napovídá ještě o jiném životě, a to duchovním. 

Chceme mít krásné tělo. Chtějme mít krásnou i duši! 
Oči a čich, jako první vynášejí úsudek o druhém člověku. Oči říkají: ten člověk je pěkný, líbí se mi, má vkus. Čich zase říká: tento člověk je čistotný, dodržuje hygienu. Starost o to, jak vypadám, patří mezi základní starosti života. 

Je to radost se dívat na děvčata a chlapce, kteří s patřičnou dávkou vkusu a rozumu vylepšují svou tvář, své tělo. Užívají k tomu nejen kosmetické přípravky, ale významným pomocníkem je i sport.

Víme dobře, že člověk není jen tělo, ale má také nesmrtelnou duši. 

Ze zárodku k plnosti 
Zkušenost se svým tělem, patří mezi první dětské zkušenosti. Již malé dítě dobře zná, co je bolest bříška, pláčem reaguje na hlad, pláčem také oznamuje, že není něco v pořádku v plenkách, že nechce žít v této špíně. Krok dopředu udělá dítě tím, že se od rodičů naučí pojmenovat lidi  a věci a dávat je do souvislostí. Myslet na Boha se však učí mnohem později, někdy – bohužel - velmi pozdě. 
Duchovní rozvinutí má počátek tam, kde člověk začne myslet na Boha a kdy spojuje svůj život s Ním. Kdy si bere Boha jako svého osobního trenéra a přijímá od něho nejen rady – skrze Písmo svaté, ale i pomoc ve formě svátostí.

Někteří lidé se často chovají tak, jako by existovalo jen fyzické tělo. 

Rakovina 
je něco velmi obávaného, cítíme ohrožení života. Vzniká tím, že je v těle porušena určitá rovnováha, např. červených a bílých krvinek, buněk, atd. I v našem životě musí být určitá vyváženost mezi péčí o tělo a duši. Když něco začneme přehánět na úkor toho druhého, pak je to velmi zlé. Jedná se o rakovinu života, která může přinést smrt nejen člověku, ale celé společnosti. 

Kolik času věnuješ rozvoji těla a kolik rozvoji Božího života v tobě? Je to úměrně vyvážené ? Nemáš snad rakovinu života?

Jaká je cesta ke správnému vidění a vnímání našeho života? 
Vidět život v pravdivosti a celé jeho kráse, to je velké umění, kterému se ovšem mohou všichni naučit. Kolikrát jsme již slyšeli větu: „Podívej se na to zdravým selským rozumem“? Jistě, ale co je ten zdravý selský rozum? Někteří jej spojují s logickým uvažováním, jiní ho vidí v jednoduchosti… „Zdravý lidský rozum je tenkrát zdravý - uzdravený, když je vykoupený Kristovou milostí; jinak je chorý.“ (J. Mariatin, filozof) Chceme-li tedy správně a pravdivě vnímat celý náš život, nejen určité detaily, pak je třeba čisté srdce, které dává Kristus. 

Ke správnému vidění a vnímání života je třeba čisté srdce!

Jako by mu z oka vypadl
zaznívá na adresu chlapce, který nese ve své tváři podobu svého otce. Téměř všichni neseme ve svém životě podobu svých předků, podobnou tvář, stejná nebo podobná gesta. Říkáme: Ten se nezapře, jistě patří do této rodiny. 
„Buď se srovnáš a budeš sekat dobrotu nebo dostaneš mazec, mně hanbu dělat nebudeš!“ Říká otec synovi, který se na veřejnosti nechoval dobře.

Všichni jsme podobni Bohu tím, že máme a užíváme rozum, svobodu, žijeme opravdovou lásku a nosíme v sobě zárodek nesmrtelnosti.

Co když nekonáme dobro, ale zlo? 
Pak vydáváme špatné svědectví o tom, kdo je náš Bůh, komu vděčíme za život a navíc, bráníme druhým, aby Boha poznali a setkali se s ním.

Chci se líbit
Kdo by neznal tuto větu. Chlapec se chce líbit děvčeti, manžel své manželce a naopak.
Každý normální člověk má v sobě touhu po vlastní kráse a mnohé pro to dělá. Tato touha je v nás hluboce zakořeněna. 
Co říct o člověku, kterému je jedno, jak vypadá? Asi mu něco schází, je nemocný. 

Chci se líbit, platí v tělesné rovině. V duchovní rovině zaznívá věta: Chci být dobrým člověkem. Chci být svatým člověkem. 

Abychom se líbili
Kosmetika přispívá k tělesné kráse. Kosmetika ošetřuje, zvýrazňuje, mění a zabraňuje. K ošetření kůže se užívají krémy, ke zvýraznění obličeje slouží oční stíny.
Barva na vlasy působí změnu v celkovém dojmu, před nepříjemným zápachem ochrání deodorant, voňavka.

V duchovní rovině krásu člověka působí milost Boží, projevená nejčastěji ve svátostech, pak různé projevy lásky. Milost Boží a naše láska jako odpověď udržují duši v kráse a svěžesti. A co víc, jsme blíže a podobnější kráse nejvyšší.

Sport. Někteří lidé říkají: „Vypadám nemožně“, a proto cvičí. Jiní cvičením zlepšují kondici. Výsledky se neprojevují hned, ale často až po delším čase. Úspěšný je ten, kdo se zaměřuje jen na jeden sport, jedno cvičení.

V duchovní rovině existují disciplíny, které zušlechťují ducha. Patří mezi ně sebezápor, schopnost říci „ne“ tomu, co mně spíše škodí. Sebeovládání vede především k ovládnutí nálad a žádostí. Pevná vůle plodí vytrvalost.

Úspěšní sportovci nechtěli ovládat všechny sportovní disciplíny najednou, ale často se zaměřili jen na jednu, kterou dobře trénovali.

V duchovní rovině je to podobné. Nechtějme všechno najednou, ale postupně.
Postupujme trpělivě a vytrvale v osvojování si ctností a dobrých vlastností. 

„Správně vidíme jen srdcem.“ (Exupery) 
Dívat se srdcem, znamená vidět, naslouchat, těšit se, radovat, nechat se naplnit
Stvořená krása nás přivádí ke kráse nestvořené, k Bohu. 

Proč nevidíme, co je skutečně krásné?
- Někdy je to proto, že chceme vidět a vnímat krásu jen očima. To je velmi povrchní. 
- Jindy proto, že žijeme příliš konzumním způsobem života. Tehdy je naše srdce obrostlé jiným vnímáním, je zaměřené jiným směrem. 
- Někdy je naše srdce zakrnělé, což je způsobené technickou civilizací. Člověk je zavalen technikou, na kterou spoléhá. 
- Očištěné srdce nám pomáhá vnímat skutečnou, opravdovou krásu.