Modlíte se společně u adventního věnce? Tak si ho nejdřív požehnejte!

Skrze křest mají všichni křesťané podíl na všeobecném Kristově kněžství.

I vy můžete v rodinném kruhu provést toto žehnání. Nepotřebujete svěcenou vodu, stačí si připravit na sobotu nebo neděli věnec se čtyřmi svíčkami, vytisknout text obřadu podle Benedikcionálu a svolat rodinu. Na rozdíl od kněze však držíte při modlitbě sepjaté ruce, pouze při žehnací modlitbě se dělá nad věncem pravou rukou znamení kříže.

Adventní věnec je nejznámějším symbolem adventu; ale k čemu vlastně advent vlastně? Nejdřív se musíme krátce ohlédnout do minulosti.

Roku 380 stanovil koncil v Zaragoze, aby se mezi 17. prosincem a 6. lednem konala pravidelná shromáždění a později byl zaveden půst od svátku svatého Martina (11.11.).

V šestém století se pak začíná objevovat požadavek přípravy na slavnost Narození Páně, obdobné postní době před slavností Zmrtvýchvstání Páně. 

V současné podobě trvá adventní doba čtyři týdny. Začíná prvními nešporami neděle, která je nejbližší 30. listopadu (svátku apoštola Ondřeje) a končí před prvními nešporami Narození Páně. Během adventu se při liturgii používá fialová barva na znamení obrácení, oltář se zdobí květinami jen střídmě a nezpívá se Gloria.

První adventní neděle je začátkem liturgického roku. Ona nás připravuje na příchod Páně na konci času. Při druhé a třetí (radostné) neděli liturgické texty pojednávají o Janu Křtiteli. Čtvrtá popisuje události před narozením Páně. Během všedních dnů jsou čtení do 16.12. vybírána z proroka Izajáše a k nim vhodné evangelium. Naposled se pak v předvánočním oktávu předčítají starozákonní proroctví a první kapitola z Matoušova a Lukášova evangelia.

Účelem adventu je tedy příprava na příchod Ježíše Krista: připomínka jeho výročí a jeho naplnění na konci času. Máme ho prožít s vnitřní usebraností a touhou po Kristu.