Popelec je znamení obrácení.
Kořeny Popeleční středy sahají do starověké praxi pokání. Původně svátost smíření neprobíhala dnešním způsobem, ale doznala trojího posunu: od veřejného k soukromému slavení, od jednoho neopakovatelného smíření k častému přijímání pro posilu, od usmíření skrze přísné a dlouhé pokání konané ještě před rozhřešením k zadostiučinění následujícímu až po odpuštění.
Udílení popelce pochází z veřejně slavené svátosti pokání, které předcházelo dobu kajícnosti než došlo na Zelený čtvrtek ráno ke smíření. Časem se toto gesto rozšířilo na všechny věřící, a zachovala ho i nedávná liturgická reforma.
Biblická teologie poukazuje na dvojí význam užívání popela. Především je znamením slabého a křehkého bytí. Abrahám se obrací k Hospodinu Dovoluji si k Panovníkovi mluvit, ač jsem prach a popel (Gen 18, 27). Job (30, 19) uznává vlastní nedostatečnost jakoby v prostraci jsem smeten do bláta, podoben prachu a popelu. I v řadě dalších biblických úryvků je pomíjivost člověka představovaná popelem (Mdr 2,3; Sir 10,9; Sir 17,27).
Popel je také vnějším výrazem člověka, který se kaje ze svého špatného jednání a rozhoduje se podstoupit cestu návratu k Bohu. Zvlášť známý je biblický popis obrácení obyvatel Ninive po Jonášově kázání Když to slovo proniklo k ninivskému králi, vstal ze svého trůnu, odložil svůj plášť, zahalil se do žíněné suknice a sedl si do popela. (Jon 3,6) Rovněž Judita vyzývala svůj národ k pokání Všichni izraelští muži i ženy a děti, kteří bydleli v Jeruzalémě, padli na kolena před chrámem, posypali si hlavu popelem a rozprostřeli svá žíněná roucha před Hospodinem. (Júd 4, 11)
Liturgie jednoduchým, ale strhujícím způsobem uvádí do dvojího významu již při samotném udílení: Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš. a Čiňte pokání a věřte evangeliu. které si můžeme spojit Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš; a proto se obrať a věř evangeliu.
Marek Slatinský
Tisk článku
Texty, články, promluvy
