I. OBDOBÍ PŘED NAROZENÍM DÍTĚTE

ZAČÁTEK LIDSKÉHO DUŠEVNÍHO ŽIVOTA

Kdy vlastně začíná lidský duševní život? Je to v okamžiku oplodnění vajíčka, kdy se odstartuje onen fantastický děj množení buněk podle určitého předurčeného řádu? Je to v době, kdy se u lidského plodu objevují první samovolné pohyby? Anebo v době, kdy jeho centrální nervový systém nepochybně začíná reagovat na podněty z okolí a objevují se charakteristické znaky činnosti, kterou můžeme označit jako „uvědomělou“? Anebo v některém jiném úseku nitroděložního života?
Všechny úvahy, jak vidíme, se vztahují k době před narozením. Dnešní věda totiž nepochybuje už o tom, že život začíná mnohem dříve než v okamžiku narození a že náš matrikový způsob počítání lidského věku je sice velice praktický a dlouhými věky utvrzený, nicméně ne tak jednoznačně zdůvodněný, jak by se nezasvěcenému pozorovateli zdálo. Druhým zajímavým faktem je, že si otázku o počátku lidského života mnohdy vůbec neklademe.
Nové výzkumy prenatální psychologie a regresivní psychoterapie nám jasně ukazují rozhodující význam přijetí dítěte svou matkou a také důležitost pozitivního kontaktu s dítětem již před jeho narozením. Tímto se zabývá tzv. bonding, v jehož rámci jsou budoucí matky vedeny k tomu, aby přiměřeným způsobem, dotykem i řečí, s dítětem již před jeho narozením komunikovaly. Existuje totiž obrovský svět nonverbální komunikace, jehož zákonitosti je třeba brát vážně. Dítě už před narozením má svůj duševní život, své reakce, své slasti i strachy. Nevhodné chování i jednání ze strany matky a především její vnitřní nepřijetí dítěte je vážnou příčinou jeho pozdějších duševních poruch i negativních postojů. Již od prvních dnů, kdy se zárodek zvaný blastocysta doslova zahnízdí ve sliznici dělohy a sroste s tělem matky, je přímo napojen na její látkovou výměnu. Takto je vyživován a od tohoto okamžiku už se vyvíjí mezi matkou a dítětem první vztahy, které jsou velmi důležité pro další zdravý vývoj dítěte. Embryo se začíná podílet na všem, co ovlivňuje jeho matku, a odráží se na něm všechno, co ona zažívá: radost, vzrušení, strach a starosti atd. To vše se odráží v rytmu srdečního pulzu, odtud se to přenáší do krevního oběhu a do látek, které pak proudí celým tělem, včetně malého embrya.

Dnes víme, že všechny duševní zážitky se odrážejí i v tělesných reakcích. Když se lekneme, bije srdce rychleji, když máme strach, polije nás pot. Tyto reakce jsou vyvolány hormony, které tělo v okamžicích intenzivního prožívání produkuje a pouští do krve. Z matčina těla tak maličké tělíčko automaticky zachycuje signály pocitů a zážitků.
Vidíme, jak do sebe v prenatálním růstu všechny procesy pozoruhodně zapadají. Jeden umožňuje vznik druhého a všechny vznikající orgány se ve svém vývoji vzájemně podporují. Na začátku se rychle vyvíjejí především srdce a mozek. Tvoří tzv. první tělesně-duševní jednotku. Později jsou růstové procesy stále rozmanitější a také jejich vzájemné ovlivňování je složitější. Všechno, co vznikne, je okamžitě používáno, i když ve stadiu ještě nedokončeného vývoje. To také znamená, že všechny naše schopnosti se rozvíjejí už dlouho před porodem.

Když človíček dokončí svůj embryonální vývoj, tedy asi po osmi týdnech, je jeho tělo vlastně vytvořeno. Je tu už vše: ruce, nohy, vnitřní orgány, pohlavní orgány, oční víčka, prsní bradavky. Plod je velký asi 3 cm. Doteky okolo úst už začíná cítil. Začínají se vyvíjet i jeho čichové a chuťové smysly. Má už co chutnat - je tu nasládlá plodová voda, ve které plave. Začíná fungovat jeho smysl pro rovnováhu a rozvíjí se i sluch, takže o několik týdnů později může slyšet hlasy svých rodičů.

Dá se také říci, že plod je se všemi smysly a schopnostmi, včetně schopnosti reagovat pohybem, sociální bytostí. Už také asi cítí, i když svým způsobem, který se s naším způsobem cítění ještě srovnat nedá, zda si ho rodiče přejí a zda ho milují. Každopádně je jisté, že tyto rané zážitky mají velké důsledky pro jeho pozdější život.

PRVNÍ „ŽIVOTNÍ ZKUŠENOSTI“

Především od druhé třetiny dozrávání, tedy asi od 10. týdne, kdy je plod asi 6 cm velký, má na rozvoj schopností dítěte stále větší vliv okolí a zkušenosti. Je to pochopitelné, neboť se stále více uplatňuje jeho smyslové vnímání. Obzvlášť rychle se vyvíjí hmat; na konci třetího měsíce je už značná část těla citlivá na dotek. Tyto doteky cítí dítě při svých vlastních pohybech a otáčení, podobně jako cítí pohyby matky nebo dotýká-li se matka svého vlastního těla. Pokaždé, když kůže plodu zachytí takový dotekový signál, předá ho do mozku. Ten signál zpracovává a posílá dále. Každý dotekový signál pomáhá rozvíjet mozek a jeho vyšší schopnosti a je socializačním prvkem. Kromě toho potřebuje plod zažívat doteky pro harmonický rozvoj nervového systému a jeho rovnováhu. O tu se stará jak orgán ve vnitřním uchu, tak i tzv. labyrint, jehož pomocí se dítě orientuje podle zemské přitažlivosti. Zprávy z labyrintu pak zpracovávají příslušná mozková centra.

Podobně jako hmat má důležitý význam i smysl pro rovnováhu. Proto může matka dítěti při tomto vývoji pomoci vlastním pohybem, vycházkami a prací, protože touto činností podporuje rozvoj dítěte. Hmat a rovnováha jsou podněcovány signály a informacemi, které plod zachycuje svaly a klouby.

Všechny tyto smysly umožňují dítěti, aby se ve svém malém světě pohybovalo a cvičilo se svým tělem. Když se plodu jeho poloha v lůně „přestane líbit“, může ji svými pohyby změnit. Může si tzv. „udělat pohodlíčko“. V děloze je ve druhé třetině těhotenství ještě dost místa na to, aby si dítě našlo tu nejlepší polohu, a tím dále rozvíjelo mozek. Vidíme tedy, že již před 12. týdnem, kdy měří ve skrčené poloze 6-8 centimetrů, si dokáže plod sám pomoci.

Ve 4. měsíci přečerpá srdce plodu už 30 litrů krve za den. Největší novinkou je to, že si dítě vyvinulo vlastní regulaci. Jeho tělo už dokáže zvládnout a vyrovnat se s problémy látkové výměny, kterým je vystaveno např. tím, že je matka nemocná nebo příliš unavená. Se vším se ale dítě vyrovnat nedokáže. Je bezmocné proti nedostatku kyslíku, což se může stát tehdy, když je matka vystavena silným psychickým zátěžím, ale především když kouří. Bezmocné je také proti zárodkům nemocí, např. když je matka nakažena toxoplazmózou nebo zarděnkami. Je bezbranné také proti vrozené vlastnosti, která brání jeho vývoji, nebo proti účinkům škodlivých látek v embryonálním stadiu, které způsobily poruchu růstu.

Takovým rizikům by měla těhotná žena předcházet tím, že nebude kouřit, bude se rozumně stravovat, nosit volnější šaty, nebude pít alkohol a nebude brát žádné léky, kromě situací, kdy je její život ohrožen. Úlohou partnera je postarat se o to, aby se budoucí matka vyvarovala duševních otřesů.

DÍTĚ PŘEMÝŠLÍ

V této vývojové fázi živější činnosti mozku začíná dítě své aktivity určitým způsobem porovnávat a utřiďovat. Určité činnosti a zkušenosti se opakují zcela samostatně, určitá dráždění jako např. cumlání palce vyhledává dítě tehdy, když chce zažít něco příjemného, jiných věcí se naopak snaží vyvarovat.

Malý plod se stále více připravuje na život mimo matčino tělo. Jeho váha se zvětšila o podkožní tuk a v 6. měsíci dítě váží kolem 800 gramů. Také vyrostlo. Vzpřímené měří asi 32 cm. Jeho plíce se vyvinuly natolik, že už může dýchat. Prozatím se jeho dýchací ústrojí plní plodovou vodou.

OBRANNÉ A ŠKODLIVÉ LÁTKY

V posledních měsících před porodem dostává dítě z krve matky skrze placentu důležité obranné látky, např. gamaglobulin a ostatní obranné krvinky, které si matka vybudovala během těhotenství proti nemocem jako jsou spalničky, spála, černý kašel, neštovice nebo dětská obrna. Ale nejen obranné látky činí dítě schopným života. Rovněž tak důležité jsou pocity, které matka předává svému ještě nenarozenému dítěti. Na nich závisí nejen jeho pocity v děloze, ale také jeho pozdější duševní a tělesné zdraví.

Pokud prožívá matka během těhotenství mnoho úzkostí, zneklidní tím i dítě. Víme, jak silně novorozenci reagují na matčin puls. Zrychlený tep dítě dráždí. To se dá velmi dobře pozorovat při vyšetření ultrazvukem. Když lékař při tomto vyšetření matce sdělí, že se její dítě vůbec nehýbe, začne dítě jako na povel mávat nohama a rukama. Úlek matky nad lékařovým konstatováním vyvolá zvýšenou činnost hormonů, a tím zrychlený pulz, který alarmuje dítě. To pak reaguje okamžitě. Velmi pozitivní je, když dítě pravidelně slyší hlas svého otce. Po narození bude moci být právě jeho hlas mocným utišujícím prostředkem. Stejně působí i muzikotera-peutická jemná hudba, kterou dítě častěji slyšelo ještě před narozením (Malásek, Handel, duchovní hudba nebo zpěv).

NELÁSKA UBLIŽUJE

Horší než občasná úzkost nebo strach je matčino odmítání dítěte. Svůj negativní postoj mu může dát značně pocítit tím, že zanedbává své zdraví, a tak vědomě či nevědomě uvádí dítě do nebezpečí. Může také vyvolat havarijní situace přehnaným sportováním, zanedbáváním preventivního vyšetření, nošením příliš těsného oblečení nebo škodit dítěti alkoholem, nikotinem či jinou drogou. Často si svého jednání není ani plně vědoma. Dítě však tyto projevy nelásky zaznamenává a jeho vývoj je tím zpomalován nebo dokonce ohrožen. Následky takového negativního postoje se často objeví při porodu nebo v pozdějším chování dítěte.

Mnohé průzkumy naznačují, že matky, které své děti očekávají s radostí, mají většinou bezproblémový porod. Jejich děti se i později jeví jako duševně vyrovnanější. Naopak ženy, které těhotenství prožívaly s rozpornými pocity nebo dítě nechtěly, rodí častěji s komplikacemi a jejich děti bývají více nervózní a roztěkané. Přirozeně vždy tomu tak nemusí být. Jen se tím osvětluje, jak důležitý je vztah rodičů k ještě nenarozenému dítěti.