ZÁVĚR

V této knize určené rodičům a vychovatelům je sledován růst a vývoj dítěte v ovzduší domova a jsou zdůrazněny důležité pedagogicko-psychologické faktory i možná úskalí při výchově. Ti z vás, kteří si přečetli tuto knihu s otevřeným srdcem i myslí, pochopili, že kvalita lidí, a tím i společnosti, je z velké části v rukou rodičů. V minulých desetiletích se hodně mluvilo, ale velmi málo konalo pro dobrou výchovu nové generace. Proto v některých rodinách a dětských zařízeních šlo spíše o „chov“ dětí, kde bylo velmi dobře postaráno o jejich tělesný růst, ale duševní život a vývoj v nich stagnoval. Možná budou mít někteří rodiče po přečtení této knížky pocit viny, když si uvědomí, co zanedbali ve své rodičovské funkci. Mnoho věcí se všeobecně nevědělo nebo byly raženy úplně jiné teorie. Naštěstí lidé mají schopnost přizpůsobit se svému okolí a vnitřní sílu, která jim pomůže překonat rušivé vlivy a zachovat si rovnováhu a zdraví i v tom nejhorším psychologickém prostředí. Vinit sebe, své partnery nebo rodiče za to, že nás nepoučili nebo nevychovali tak, jak bychom si to představovali, nemá cenu. Je třeba se z chyb poučit a to nejlepší z našich zkušeností předat další generaci.

Měli bychom si všichni uvědomit, že nikdy není pozdě pustit se pravdivě a s odvahou do vlastního vylepšování a oprošťování od vlastních nedostatků. Právě děti jsou v tomto směru velmi citlivé a poznají, že jejich máma nebo táta se opravdu snaží zlepšit se v jisté věci a dovedou tuto snahu skutečně ocenit. Jen nesmíme nikdy lámat hůl nad sebou nebo nad svými blízkými. Jsme lidé a máme schopnost se měnit. Mladí lidé mají pochopit, že práce na sobě je současně prací na vlastních dětech. Jakými rodiči se jednou stanou, takové děti budou vychovávat.

Je nám jistě jasné, že nikdo z nás nedosáhne na tomto světě dokonalosti. Jde ale o to, abychom se denně snažili být otevření pro nové poznatky, abychom druhým předávali skutečnou naději a žili v lásce k Bohu i k lidem.