Tělo papeže Jana Pavla II.
Zemřel ve věku 84 let, 10 měsíců a 15 dní.
V čele všeobecné církve stál
26 let, 5 měsíců a 17 dní
Žij navždy v Kristu, Svatý otče!
Skon, uložení a pohřeb
Jana Pavla II. svaté paměti
Ve světle Krista Zmrtvýchvstalého dne 2. měsíce dubna léta Páně 2005 v jednadvacet hodin a třicet sedm minut, večer, když se sobota chýlila ke konci a vstoupili jsme do neděle velikonočního oktávu neboli Neděle Božího milosrdenství, milovaný pastýř Církve Jan Pavel II. odešel z tohoto světa k Otci. Jeho odchod doprovázela modlitba celé Církve, především mládeže.
Jan Pavel II. byl dvoustým šedesátým čtvrtým papežem. Jeho památka přetrvává v celé Církvi a srdcích všech lidí.
Karel Wojtyła, jenž byl dne 16. října roku 1978 zvolen papežem, se narodil ve Wadowicích, městě vzdáleném 50 kilometrů od Krakova, dne 18. května roku 1920 a po dvou dnech byl ve farním chrámě pokřtěn knězem Františkem Zakem.
Ve věku devíti let přijal poprvé svaté přijímání a v osmnáctém roce života byl biřmován.
Horlivě se věnoval studiu, které musel přerušit, protože okupační nacistická správa uzavřela univerzitu, mezi léty 1940 a 1944 pracoval v kamenolomu a poté v chemické továrně Solvay.
Když pocítil povolání ke kněžství, připojil se roku 1942 k tajnému krakovskému semináři. Dne 1. listopadu 1946 přijal v Krakově vkládáním rukou kardinála Adama Sapiehy kněžské svěcení. Poté byl poslán do Říma, kde dosáhl nejprve licenciátu, později doktorátu teologie; doktorskou práci psal na téma Nauka víry u sv. Jana od Kříže.
Poté se vrátil do Polska, kde vykonával pastýřskou službu a učil posvátným vědám. Dne 4. července roku 1958 jej Pius XII. ustanovil pomocným krakovským biskupem a roku 1964 jej Pavel VI. jmenoval arcibiskupem tamtéž. Jako krakovský arcibiskup se účastnil II. ekumenického vatikánského koncilu. Dne 26. června roku 1967 jej Pavel VI. přijal do kardinálského kolegia.
V konkláve dne 16. října roku 1978 byl otci kardinály zvolen papežem a přijal jméno Jan Pavel II. Následně pak v neděli 22 slavnostně zahájil svou petrovskou službu.
Pontifikát Jana Pavla II. byl jeden z nejdelších v dějinách církve. Během této doby došlo v nejrůznějších krajích k mnohým změnám. Mezi ně se řadí rozpad komunistického panství nad některými národy, k čemuž významně přispěl samotný papež. Pro hlásání Evangelia podnikl nesčetné cesty k nejrůznějším národům.
Svou petrovskou službu vykonával v horlivém misionářském duchu a s vynaložením všech sil, maje na srdci starost o všechny církevní obce a lásku ke všem lidem. Více než kdy předtím se Boží lid a představitelé národů scházeli při oslavách, na generálních a zvláštních audiencích a pastýřských návštěvách.
Láska k mladým lidem jej přiměla vyhlašovat světové dny mládeže, na než svolal mladé lidi z nesčetných národů celého světa.
Zahájil dialog s židy a mnohými stoupenci ostatních náboženství a jejich představitele často svolával k modlitbě za mír, zvláště do Assisi.
Značně rozšířil kolegium kardinálů, do něhož vybral dvě stě jednatřicet kardinálů (a jednoho in pectore). Svolal patnáct zasedání biskupského synodu, a to sedm řádných všeobecných a osm zvláštních. Ustanovil mnohé diecéze a církevní správní oblasti, zvláště ve východní Evropě. Reformoval Kodex kanonického práva a Kodex kánon východních církví a nově uspořádal Římskou kurii.
Jakožto „velekněz“ vykonával v římské diecézi a po celém světě liturgickou službu v naprosté věrnosti II. vatikánskému koncilu. Zvláštním způsobem prosazoval živou a duchovní liturgickou i kontemplativní modlitbu, především eucharistiskou adoraci a modlitbu svatého růžence (srv. apoštolský list Rosarium Virginis Mariae).
Pod papežovým vedením dospěla Církev k třetímu tisíciletí a oslavila Velké jubileum roku 2000 podle norem, které on sám vyhlásil v apoštolském listě Tertio millennio adveniente. Církev pak vstoupila do nového tisíciletí přijímajíc rady a pokyny ukázané v apoštolském listě Novo millennio ineunte, v němž ukazoval papež věřícím cestu do budoucna.
Prostřednictvím Roku vykoupení, Mariánského roku a Roku Eucharistie přivedl církev k duchovní obnově. Velmi se věnoval blahořečením a svatořečením, aby ukázal nesčetné příklady svatosti dnešního věku a dal tak pobídku současným lidem. Terezii od Dítěte Ježíše prohlásil učitelkou Církve.
Jan Pavel II. znamenitě zastával učitelský úřad. Jako strážce pokladu víry pečlivě a statečně s horlivostí věnoval úsilí hlásání katolického učení v oblasti teologie, morálky a duchovního života a po celou dobu svého pontifikátu starostlivě dbal o to, aby bránil tomu, co se protiví pravé církevní tradici.
Mezi zvláštní dokumenty patří čtrnáct encyklik, patnáct apoštolských adhortací, jedenáct apoštolských konstitucí a pětačtyřicet apoštolských listů a dále katecheze při generálních audiencích a promluvách konaných po celém světě. Ve svém učitelském úřadě posiloval Jan Pavel II. Boží lid a předával mu nauku teologickou (především ve třech zvláštních encyklikách, totiž Redemptor hominis, Dives in misericordia a Dominum et vivificantem), antropologickou a sociální (v encyklikách Laborem Exercens, Sollicitudo rei socialis a Centesimus annus), morální (v encyklikách Veritatis splendor a Evangelium vitae), ekumenickou (v encyklice Ut unum sint), misiologickou (v encyklice Redemptoris missio) a mariologickou (v encyklice Redemptoris Mater).
Vyhlásil Katechismus katolické církve ve světle Zjevení, které významně osvětlil II. vatikánský koncil. Soukromě coby vzdělanec vydal několik knih.
Jeho učitelský úřad dosáhl vrcholu v encyklice Ecclesia de Eucharistia a apoštolském listě Mane nobiscum, Domine z Roku Eucharistie.
Jan Pavel II. zanechal všem lidem obdivuhodné svědectví zbožnosti, svatého života a všeobecného otcovství.
Svědkové oslav a pohřbu
Zemřel ve věku 84 let, 10 měsíců a 15 dní.
V čele všeobecné církve stál
26 let, 5 měsíců a 17 dní.
Žij navždy v Kristu, Svatý otče!
Z latinského textu na stránkách Vatikánského rádia přeložil Zdeněk Drštka
Tisk článku
Texty, články, promluvy
