Sdílení života
V době, která je tak fascinována spíše vnější, povrchní podobou věcí, je mediální a politický způsob reflexe křesťanství samozřejmě nejběžnější a nejčastěji se nám nabízí. Pokud však jako křesťané cítíme, že speciálně v dnešní době potřebujeme každý sám za sebe, do hloubky, před Boží tváří odpovědně promýšlet svá základní hodnotová východiska a nebát se přitom překračovat všechny nějak ohraničené, partikulární informační světy, můžeme se (mimo jiné) zkusit začíst do časopisu, z něhož je v médiích známý pochopitelně nanejvýš název, Teologické texty (popřípadě adresa www.teologicketexty.cz). Obsah prvního letošního čísla tohoto čtvrtletníku (jehož předplatné je možno získat např. na uvedené internetové adrese) lze v několika následujících odstavcích jen stručně naznačit.
Hlubší reflexi dvou pouze zdánlivě jednoznačných vnějších křesťanských orientací či označení – konzervativismu versus liberalismu – ve své přednášce podává profesor Mikuláš Lobkowicz. Nové horizonty smyslu také otvírá místy až šokující, ale tím i silně inspirující konfrontace evropského křesťanského života a nově se rodícího křesťanství našich asijských bratří a sester, předložená k úvaze v rubrice Dokumenty.
V dnešní době, tak výrazně prodchnuté zásadami osobní ctižádostivosti, přináší provokativní téma životodárné pokory – se systematickými odkazy k Písmu i tradici – Barbora Jirsová. Křesťanskou jinakostí vůbec se krátce zabývá Jolana Poláková.
Na otázku, zda je v krizových obdobích církve nové oživení možné bez vždy silně nepopulárních hodnot askeze, sebezapření, poslušnosti a intenzivní osobní modlitby – tedy bez skutečného následování Krista – odpovídá spolu s Petrem Damianim Marek Matějek. Jak si udržet a uplatňovat neredukovanou plodnost křesťanského života i při dnešní práci v médiích – k tomuto problému poskytuje své podněty Oto Mádr.
Zatímco trinitárním inspiracím křesťanského životního sdílení se věnuje Ctirad V. Pospíšil, jeho takříkajíc aplikovanou stránku tematizuje pro oblast rodinného a obecního života Leo Zerhau (analýza struktur „laskavé paměti“ v Babičce Boženy Němcové), pro lidské vztahy k ostatnímu stvoření Štefan Šrobár (na příkladu sv. Hildegardy z Bingen) a pro zdařilou misijní práci Lukáš Nosek (připomenutím dvou špičkových jezuitských misionářů).
Bohaté téma „sdílení života“ neopomíjí ani liturgii (Michal Černý) nebo problematiku základní katecheze zatím nevěřících (Zuzana Svobodová) a katecheze dospělých (Marta Slavíčková). Kromě řady odborných recenzí se čtenář v závěru TT 1/2010 seznámí i s tím, kdo z mladých autorů (do pětatřiceti let) získává za právě uplynulé dvouletí Cenu Oto Mádra.
Jolana Poláková