Maškarády
Před popeleční středou se pořádaly karnevaly a maškarní bály od slavného karnevalu v Rio de Janeiro až třeba po školku v Horní Lhotě. Rádi jsme chvíli někým jiným, lepším. Vymýšlíme, za co vlastně půjdeme, z čeho masku vyrobíme, jak se dokonale zamaskujeme.Největší úspěch mívají masky, u kterých musíme dlouho a těžce hádat, kdo se pod maskou vlastně ukrývá. Nosit masku nám vyhovuje i v všedním životě. Zabouchnou za námi domovní dveře a na ulici vyšel Pan Dochvilný, slečna Pečlivá, student Naučený, nebo paní Vzorná matka. Také do dveří kostela často vkročí místo našeho skutečného já (Bože buď milostiv mně hříšnému) maska farizeje (Bože, děkuji ti, že nejsem jako tamten vzadu, co zase přišel pozdě a ještě zpívá falešně).
Popeleční středa nás „přizdobí“ popelem a připomene nám, co se pod maskou našeho Já skrývá. Pamatuj, člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš. Postní doba je šancí odložit svoje převleky, přiznat si jaký jsem skutečně. Přiznat to především sobě, vždyť na Boha jsou všechny naše masky krátké. Na to přišel už i král David: „Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno."
Nemá to být moment zahanbení, jaký si prožil Adam, když okusil zakázané ovoce. „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“ Spíš se jedná o proces, jakým prošel mladík z podobenství v 15. kapitole Lukášova evangelia. Klíčová scéna začíná v momentu, kdy onen rozmařilý mládenec „šel do sebe“ a výsledkem této „cesty“ bylo rozhodnutí: „Vstanu, půjdu k svému otci.“ Všichni víme, jak to bylo dál, tohle podobenství o mně a o Bohu. Otec běžící naproti, polibky a objímání, hostina, krásné šaty, hudba a tanec. Na tohle bychom se měli těšit ve frontě ke zpovědnici.
Co zůstane, když odložíme svoje masky a převleky? Jen hrstka prachu? Naší nejhlubší identitou je, že jsme dětmi Božími:
„Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“ A „Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé.“
Markéta Šmerdová
Tisk článku
Texty, články, promluvy
