Základy křesťanské víry
Kapitola 20.Po Ježíšově smrti
Vmysleme se do situace Ježíšových učedníků. Ukřižování jejich mistra pro
ně muselo znamenat katastrofu, konec víry v jeho poslání. Šli za jeho
voláním, vzdali se pro něho svého osobního života. Zdálo se, že zůstali s
prázdnýma rukama - a tolik mu obětovali !
Co teď zbývalo jiného, než
vrátit se do dřívějšího života a žít v hořkosti, že všechno ztroskotalo?
Jenže oni jednají naprosto jinak; začíná vývoj, který je na první pohled
zcela nepochopitelný: doba po Ježíšově smrti nepřináší zhroucení jeho díla,
nýbrž jeho rozšíření a prosazení do celého světa. Ježíšovi učedníci nejsou
rezignovaní a ustrašení, nýbrž jejich vystupování je rozhodné a plné
nadšení. Jejich slovem se dává přesvědčit stále více lidí a ti se k nim
připojují. Vznikají první křesťanské obce v Jeruzalémě a v okolí, brzy také
v sousedních zemích.
Kde se bere tato dynamika? Mezi Ježíšovou smrtí na
kříži a touto proměnou učedníků dochází k události, kterou je třeba chápat
jako začátek tohoto procesu: k Ježíšovu zmrtvýchvstání.