Základy křesťanské víry
Kapitola 9.Izrael
Další vyprávění Starého zákona se soustředí na vznik a dějiny "Božího
lidu", Izraele.
Zlo mezi nimi nabývá převahy. Místo Boha - Stvořitele uctívá lidstvo přírodní síly, hvězdy, zvířata (tzv. pohanství).
A pak - asi 2 tisíce let před Kr. - se na scéně lidských dějin objeví Abrahám. Bůh mu dává zaslíbení, že z jeho potomstva vznikne národ, který bude "požehnáním pro všechna pokolení země". Abrahámovi pravnuci se stěhují do Egypta, kde z nich vzniká nový národ, Izrael.
Když podle vyprávění Písma vzrůstá teror a útlak ze strany Egypťanů, vydávají se pod vedením Mojžíše na cestu do "Zaslíbené země" (tj. do Palestiny). Odchod z Egypta si Izraelité každoročně připomínají zvláštním svátkem - velikonocemi.
Cestou do "Zaslíbené země" - u hory Sinaj - uzavírají Izraelité "smlouvu" s Bohem. Bůh bude výlučným Bohem Izraelského národa a Izraelité budou jeho lidem. (Starý zákon = Stará smlouva). Zde se též vytváří starozákonní zákonodárství.
Jádro zákonů, které dal Bůh Izraelitům, tvoří tzv. "Desatero", které i přijalo později i křesťanství za svůj morální kodex.
Po dobytí Palestiny si zakládají Izraelité království, s hlavním městem Jeruzalémem. Nejvýznamnějším izraelským králem byl David.
Izraelité však stále znovu odpadají od Smlouvy, opět a opět inklinují k pohanství. Přicházejí tresty v podobě válek a deportací. Bůh mezi nimi probouzí proroky, kteří se vždy znovu snaží přivést národ k věrnosti Smlouvě.
postupně se v řečích proroků stále výrazněji objevují předpovědi, že se blíží doba, kdy se Izrael stane "požehnáním pro všechna pokolení země". Přijde potomek Davidův, který založí trvalé, mocné a svaté království, které nebude mít konce.
"I vzejde proutek z pařezu Jišajova (Jišaj byl Davidův otec)
a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce.
Na něm spočine duch Hospodinův." (Iz 11,1-2)
"Hle, dívka počne a porodí syna
a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh)." (Iz 7,14)
"A ty, Betléme efratský,
ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody,
z tebe mi vzejde ten,
jenž bude vládcem v Izraeli...! (Mich 5.1)
Izraelité nazývali krále "mašiah", tj. "pomazaný" (posvátným olejem na krále). Řecký překlad zní "christos"; odtud naše počeštěné Mesiáš a Kristus. Tento titul přisoudilo křesťanství Ježíšovi z Nazareta, neboť na něm se vyplnila všechna starozákonní proroctví.
Zlo mezi nimi nabývá převahy. Místo Boha - Stvořitele uctívá lidstvo přírodní síly, hvězdy, zvířata (tzv. pohanství).
A pak - asi 2 tisíce let před Kr. - se na scéně lidských dějin objeví Abrahám. Bůh mu dává zaslíbení, že z jeho potomstva vznikne národ, který bude "požehnáním pro všechna pokolení země". Abrahámovi pravnuci se stěhují do Egypta, kde z nich vzniká nový národ, Izrael.
Když podle vyprávění Písma vzrůstá teror a útlak ze strany Egypťanů, vydávají se pod vedením Mojžíše na cestu do "Zaslíbené země" (tj. do Palestiny). Odchod z Egypta si Izraelité každoročně připomínají zvláštním svátkem - velikonocemi.
Cestou do "Zaslíbené země" - u hory Sinaj - uzavírají Izraelité "smlouvu" s Bohem. Bůh bude výlučným Bohem Izraelského národa a Izraelité budou jeho lidem. (Starý zákon = Stará smlouva). Zde se též vytváří starozákonní zákonodárství.
Jádro zákonů, které dal Bůh Izraelitům, tvoří tzv. "Desatero", které i přijalo později i křesťanství za svůj morální kodex.
Po dobytí Palestiny si zakládají Izraelité království, s hlavním městem Jeruzalémem. Nejvýznamnějším izraelským králem byl David.
Izraelité však stále znovu odpadají od Smlouvy, opět a opět inklinují k pohanství. Přicházejí tresty v podobě válek a deportací. Bůh mezi nimi probouzí proroky, kteří se vždy znovu snaží přivést národ k věrnosti Smlouvě.
postupně se v řečích proroků stále výrazněji objevují předpovědi, že se blíží doba, kdy se Izrael stane "požehnáním pro všechna pokolení země". Přijde potomek Davidův, který založí trvalé, mocné a svaté království, které nebude mít konce.
"I vzejde proutek z pařezu Jišajova (Jišaj byl Davidův otec)
a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce.
Na něm spočine duch Hospodinův." (Iz 11,1-2)
"Hle, dívka počne a porodí syna
a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh)." (Iz 7,14)
"A ty, Betléme efratský,
ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody,
z tebe mi vzejde ten,
jenž bude vládcem v Izraeli...! (Mich 5.1)
Izraelité nazývali krále "mašiah", tj. "pomazaný" (posvátným olejem na krále). Řecký překlad zní "christos"; odtud naše počeštěné Mesiáš a Kristus. Tento titul přisoudilo křesťanství Ježíšovi z Nazareta, neboť na něm se vyplnila všechna starozákonní proroctví.
1. V kterém národě se před Kristem uchovávala víra v jednoho Boha?
2. Kdo je praotcem Izraelského národa?
3. Co víš o mesiášských proroctvích?
4. Jak nazývali Izraelité krále?
2. Kdo je praotcem Izraelského národa?
3. Co víš o mesiášských proroctvích?
4. Jak nazývali Izraelité krále?
