Vánoce – svátky dárků a rodinné pohody jsou zároveň i svátky světla. Narození Krista „Světla světa“ byl symbolicky určen na 25. prosince, aby nahradil pohanskou oslavu zrození Slunce a aby se tak ukázalo na naplnění Izajášova proroctví: „Lid, který chodí v temnotách, uvidí veliké světlo, nad těmi, do sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo.“ (Iz 9,1)

Hvězda – světelné znamení – dominuje scéně o tajemných poutnících do Betléma, o kterých píše Matoušovo evangelium: „Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mágové od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: Kde je ten právě narozený král Židů?“ (Mt 2,1-2)

Kdo byli tito tajemní mágové, dnes v lidové tradici známí jako „Tři králové“?

Matoušovo evangelium o těchto prvních zástupcích pohanům nepíše takřka nic. Zmiňuje, že přišli z východu za hvězdou, která je přivádí do Jeruzaléma a Betléma, kde nalézají Dítě. Jemu se klaní a přináší své dary.

Slovo „mág“ (mudrc) použité v evangeliu pravděpodobně poukazuje na persko-médskou kněžskou třídu, která se zabývala astronomií a astrologií. Jinak řečeno, jde o ty, kteří studovali nebeská znamení.

Nikde v evangeliu není zaznamenán přesný počet těchto putujících mágů a proto i ve starokřesťanských výkladech jejich počet kolísá od dvou až po dvanáct. Jejich nejstarší dochované vyobrazení je v římských Priscilliných katakombách, kde v Řecké kapli z počátku 3. století nalezneme fresku sedící Panny Marie s Dítětem na klíně a třemi mágy přinášejícími své dary. Pouze se dvěma mudrci se setkáme v katakombách sv. Marka a Marcellína, zatímco v Domicilliných katakombách se čtyřmi. Dnes vžitý počet tří mudrců vychází z počtu symbolických darů popsaných v evangeliu: zlato označovalo královskou moc, kadidlo Kristovo božství a myrha – Ježíšovo lidství.

Více informací bychom nalezli v apokryfních evangeliích (nebyly Církví zařazeny do Nového zákona a jsou vesměs pozdějšího data). O mudrcích se můžeme dočíst v protoevangeliu podle Jakuba ze 4. století (kap.21-23), v pseudoevangeliu podle Matouše z 6. století (kap. 16-17), či v Arménském evangeliu o Ježíšově dětství z konce 6. století (kap. V, 10), kde se objevují i jména těchto mudrců – Kašpar, Melichar a Balthasar.

V povědomí zůstává, že právě zkratkou jejich jmen K+M+B jsou tradičně 6. ledna označovány dveře domů. Tři písmena společně s datem jsou však původně zkratkou latinských slov požehnání „Christus (řecky Christos: Pomazaný, Mesiáš) mansionem benedicat“, které česky znamená „Kristus ať požehná (toto) obydlí“. Ve starých syrských textech, jsou tři mágové popisováni jako chaldejští králové a synové králů.

Podle pozdních legend byli prý údajně Tři králové apoštolem Tomášem vysvěceni na biskupy a po letech misionářského působení měli zemřít několik dní po sobě. Podle legendy byli také pohřbeni ve společném hrobě. Relikvie, které jim tradice připisuje, dnes nalezneme v dómu v Kolíně nad Rýnem. Mimo toto město však kult Tří králů jako svatých nebyl nikdy oficiálně uznán.

Dnes můžeme diskutovat a pochybovat o autenticitě mnoha legendárních textů a o smyslu několika vět z Matoušova evangelia, které vyprávějí příběh putujících mudrců do Betléma. Jistě právem si můžeme klást otázku, zda naši oblíbení „Tři králové s tím černým vzadu“ vůbec existovali. Evangelní vyprávění vánočních událostí však především odráží Boží lásku k člověku, která jde až do krajnosti. Bůh v Ježíši Kristu přichází pro každého – židy i pohany, chudé pastýře i krále, přichází i ke mně.

„Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. “ (Luk 2,11)