Tento rok (2015) si s celou církví připomeneme 50. výročí završení II. vatikánského koncilu. Proto jsme pro vás připravili novou sérii biblických fotostřípků. Vstupní antifony z nedělních liturgických textů doplní pasáže z koncilních dokumentů. Více informací o II. Vatikánském koncilu
Vyslyším ho, až mě bude vzývat, budu při něm v tísni, zachráním ho a oslavím, nasytím ho dlouhým věkem. | |
| Nevinný Beránek svobodně prolil svou krev, a tak nám zasloužil život. V něm nás Bůh usmířil se sebou i navzájem a vytrhl nás z otroctví ďábla a hříchu, takže každý z nás může říci spolu s apoštolem: Boží Syn „mě miloval a za mě se obětoval“. Tím, že za nás trpěl, nám nejen dal příklad, abychom šli v jeho šlépějích, nýbrž i otevřel cestu; jdeme-li po ní, život i smrt se posvěcují a nabývají nového smyslu. Křesťan, připodobněný obrazu Syna, jenž je prvorozený mezi mnohými bratry“, dostává „první dary Ducha“, které ho uschopňují naplnit nový zákon lásky. Skrze toho Ducha, jenž je „zárukou, že nám jednou připadne dědictví“, se celý člověk vnitřně obnovuje až k „vykoupení těla“: „Když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás.“ Na křesťana jistě doléhá nutnost a povinnost bojovat v mnoha trápeních proti zlu a vytrpět i smrt; ale ve spojení s velikonočním tajemstvím, připodobněn Kristově smrti a posilněn nadějí, jde vstříc vzkříšení. (GS 22) |
Biblické fotostřípky
