Slyš, Hospodine, můj hlas, jak volám, tys má pomoc, nezavrhuj mě, neopouštěj mě, Bože, můj spasiteli! | |
Křesťané mají ochotně a celým srdcem spolupracovat na budování mezinárodního řádu s ohledem na oprávněnou svobodu a s bratrskou přízní vůči všem; o to více, že větší část světa trpí dosud tak velikou nouzí, že silným hlasem chudých jakoby se sám Kristus dovolával lásky svých učedníků. Ať nepovstává pohoršení, že některé národy, které mají často většinu občanů honosících se jménem křesťana, žijí v nadbytku, zatímco jiné národy postrádají nutné prostředky k životu a trpí hladem, nemocemi a bídou všeho druhu. Vždyť duch chudoby a lásky je slávou a znamením Kristovy církve. Zaslouží si tedy chválu a podporu ti křesťané, zvláště mladí, kteří dobrovolně nabízejí svou pomoc jiným lidem a národům. Je to však záležitost celého Božího lidu, aby veden slovem a příkladem biskupů zmírňoval podle svých sil bídu této doby, a to, jak bylo starým zvykem v církvi, nejen z přebytků, ale i z podstaty. (GS 88) |