Viktor Fischl
Viktor Fischl (*1912, Hradec Králové, †2006, Jeruzalém), hebrejským jménem Avigdor Dagan, byl český, židovský i izraelský básník, prozaik, překladatel a publicista. Po maturitě na gymnáziu vystudoval sociologii a práva na UK v Praze. V roce 1939 emigroval do Velké Británie, v roce 1947 se vrátil do Prahy a v roce 1949 emigroval do Izraele, kde už zůstal. Do roku 1997 pracoval v diplomatických službách, poté už se až do konce života věnoval výhradně literární činnosti.Pátá čtvrť
No, a jakmile už máme lidi – a v této knize je těch různých židovských postav a postaviček skutečně celá řada – najde už se prostor i na jejich úvahy o životě: „Tady rozmlouváme celý čas o tom, je-li život po smrti. Svaté knihy ti na to dávají tolik odpovědí, že z nich nakonec nezmoudříš. Někdy si říkám, že bychom se měli raději ptát, je-li život před smrtí.“
Žlutý dům
Všechno bylo jiné. Jako bychom právě vylezli z trosek vykolejeného vlaku, vynořili se z rumiště a všechno kolem bylo nové a neznámé. Až teď chápeš, že jsi ztratil vše. Domov a majetek, řád i řeč. ... Každý se nakonec někam zapojí a zařadí. Místo ztraceného řádu, jímž se řídil chod tvých dnů, si nakonec vytvoříš řád nový. Čímkoli však nahradíš to, co jsi ztratil, všechno ponese pečeť prozatímnosti, i kdybys zůstal v emigraci dvacet let.
Píseň o lítosti
"Láska, Jakube, někdy vyprchá. Ne vždycky. Ale často, často vyprchá. Ale lítost, lítost v nás musí zůstat." Hleděl teď upřeně na Jakuba, pokyvuje starou hlavou, pokleslou ke křehkým ramenům. "Na každém kroku, Jakube, si to musíme říkat. Jenom tak nikomu neublížíme. V kom je dost lítosti, ublíží raději sobě. V kom je lítost, nese život lehčeji. V kom není, ten zahyne."
Zpět
