Datum: 1.12.2009
Žanek 6,5–13

Šéf zgóml sajtnu, co k němu valí, a hókl na Filipesa: „Kde schrastíme brzdu, aby všeci měli co do zobáku?“

Ale to na ňé valil akorát flignu; měl to totiž na tutynu betelně vygómaný.

Filipes zahlásil: „Za dvě kila kachlí brzdy jim nebude lajvont na chálku, aby každé aspoň neco zblajzl.“

Zahlásí jeden z mladéch, Ondráš, Šimyho Peťase brácha:

„Je tadyk jakési konópek s pěti štryclama a dvěma fišlama. To je pro celó tu sajtnu jak když flusne.

Šéf hókl: „Mákněte na tym, ať si všeci gecnó!“ Na placu zelí jak na… nadělanýho. Tož si gecli, bajvočko pět litrů borců.

Šéf lapl štrycle, zahlásil děkana a silbroval gepoňům; a s fišlama nemlich to samý, každýmu jak kajloval.

Po chálce hókl na mladý: „Schrastěte, co nezfutrovali, ať se to nezdrcne!“

Tož to teda schrastili, tucet narvaných kabel dojížďáku, co sajtna nezfutrovala z pěti štrycel.

Datum: 14.11.2006
Z oznámení v kostelech:
Celonárodní shromáždění pro modlitbu a půst ...Poplatek zahrnuje stravování.

Basketbalový tým naší mládeže hraje ve středu ve 20 hod. v rekreační hale. Přijďte se podívat, jak to nandáme Kristu Králi.

Sestry, nezapomeňte, že se můžete na našem bleším trhu výhodně zbavit toho, co vám doma překáží. Nezapomeňte vzít s sebou manžela.

Kvůli nastalé konfliktní situaci se dnes nekoná původně ohlášené shromáždění za klid a mír.

Kázání dnes: "Ježíš kráčí po vodách."
Kázání zítra: "Jak najít Ježíše."

Barbara je stále v nemocnici a potřebuje dárce krve. Má také problémy s usínáním a prosí, zda by jí někdo nemohl zapůjčit nahraná kázání pastora Jacka.

Nedovol starostem, aby tě ubíjely. Církev ráda pomůže.

Irving Benson a Jessie Carterová byli oddáni 24. října v našem kostele. Tak skončilo jejich přátelství od školních let.

Tématem večerního kázání bude "Co je peklo?" Přijďte dříve a poslechněte si zkoušku našeho sboru.

Potřebujeme osm nových obleků pro náš sbor. Důvodem je přijetí několika nových členů a zchátralost některých starých.

Věřícím, kteří mají děti a nevědí to, oznamujeme, že v přízemí máme dětský útulek.

Datum: 13.11.2006
Překlad části evangelia této neděle do brněnského Hantecu

     Šéf vzal plac u kasy a házel čučku, jak ju maníci futrujó prachama. Fůra kolíků vyplázla těžký lováče. Naklusala taky nějaká koc, nic moc nóbl, a smékla tam dva drobáky, cirka tak búra.
     Šéf hókl na mladý a hodil k nim řeč: „Šlus, garantuju vám: tadle koc vysolila větší balík než celá ta partija, co futrovala kasu. Všecky ty móky vyšpulily, co jim od chlebárny upadlo. Tadle koc to smékla na doraz.“

(Mk 12,41–44)

Datum: 31.3.2005
Na zahradě u františkánů rostla u zdi nádherná jabloň a nesla ty nejchutnější plody. Bratři se o ni pečlivě starali, ale k čemu všechna ta práce, když většina ovoce spadla za zídku, do zahrádky dominikánů… Když tak zase jednou přišli o všechnu úrodu, rozhodli se chudí bratři tomu udělat přítrž a stěžovali si u biskupa. Biskup se rozhodl záležitost vyšetřit a navrhl teologickou disputaci. Kdo v ní zvítězí, bude moci užívat plodů. Dominikáni si zamnuli ruce a vyslali bratra knihovníka, který znal Písmo zpaměti řecky i latinsky a suverénně se pohyboval ve všech teologických oborech. V klášteře františkánů nastalo pozdvižení. Věděli, že vše je ztraceno, oni nepěstovali moudrost, ale chudobu. Nakonec se nabídl nejodvážnější: kuchař, s kulatou, téměř holou hlavou a prostorově výrazným tělem. Po nóně se sešli u biskupa. Kuchař se hned bránil, že nedovede užívat učená slova, a tak biskup nařídil, aby se disputace konala beze slov.
Začal dominikán a ukázal jablko, o něž se přeli.
Františkán vytáhl z kapsy kousek tvrdého chleba.
Knihovník vytyčil ukazovák.
Kuchař se nenechal zahanbit a natáhl dva prsty.
Dominikán přidal třetí prst.
Františkán se ukazováčkem rychle dotkl čela.
Spocený knihovník rezignovaně vztáhl ruce vzhůru.
Kuchař široce rozpažil a spokojeně se usmál.
Bylo po všem a jablka připadla františkánům. Dominikáni to nedokázali pochopit a hned se vyptávali, co se stalo:
„Jsou to mystici, bratří,“ děl knihovník. „Začal jsem dogmatickým traktátem o prvotním hříchu a poukázal na jablko hříchu, které zapříčinilo pád celého lidstva.“
Dominikáni pokyvují, že to byl vynikající začátek.
„Ale dostal mě nejvyšší kristologií, ukázal mi kousek chleba… Chápete? Chléb poslední večeře, kdy se za nás obětoval náš Pán a kdy sejmul to jablko hříchu, které jsem tam tak vyzývavě třímal. Připadal jsem si hrozně.“
Bratři kazatelé jej chápavě poplácali po ramenou.
„Zkusil jsem se bránit a přešel do útoku v neochvějných základech víry. Vsadil jsem na jistotu a začal jedním prstem: je jeden Bůh! Apeloval jsem na jednotu, unanimitas!“
Dominikáni hltali každé slovo. Skvělý smeč!
„Stejně tvrdě mě odrazil, když jemně dvěma prsty upozornil: ale má dvě přirozenosti: Božskou a lidskou.“
Dominikáni stáli bez dechu.
„V poslední chvíli jsem se vzpamatoval a hodil v sebeobraně de Deo Trino: tři prsty… Bylo to zbytečné, jen se dotkl čela a jasně mi dal najevo, že předhazuji pro lidi nepochopitelné tajemství. Skoro jako bych viděl našeho svatého Otce Augustina na břehu moře, ano, tak jsem si připadal, pošetile rozjímající o podstatě Nejsvětější Trojice.“
Dominikáni se po sobě ani nedívali.
„Vzdával jsem se a jen jsem vztáhl ruce v oslavě Boží Moudrosti: Bůh je veliký… A víte, co udělal on? Na to nadosmrti nezapomenu. Jediným gestem rozpřáhl ruce, jakoby vydechl ten entitativní atribut Boží bytnosti: Nekonečný!“
Kuchař se přiřítil, hlasitě funě, a jásal:
„Máme to! Ale hulvát to byl, ten knihovník. Hned jak jsme se sešli, vytáh’ jabko a vytahoval se s ním, že nám je všechny sežrali. To mě naštvalo, tak jsem vytáh’ starej chleba, aby se živili tím. A von začal útočit, chtěl mi prstem vypíchnout voko! Tak jsem se nedal a pohrozil mu, že mu vypíchnu vobě voči! Už asi nevěděl, jak se bránit, když mi řek’, že mi vypíchne tři voči, tak jsem se dotknul hlavy: Seš blbej nebo co? A už to vzdával, eště se sice pokusil vyhrožovat, že na nás přijdou shora a namlátěj nám, tak jsem mu jasně naznačil, ať klidně přijdou, že je nás víc. A tak to vzdal!“

Datum: 31.3.2005
Genesis HTML

1. Na začátku všeho bylo slovo a ve slově byly dva bajty, a víc nebylo nic.
2. I oddělil Bůh jedničku od nuly, a viděl, že to bylo dobře.
3. Bůh řekl: "Budiž data."
4. Bůh řekl: "Ať se uloží data na svoje místo". A vynalezl diskety, harddisky a kompaktní disky.
5. A Bůh řekl: "Budiž počítače, aby bylo kam strkat diskety, harddisky a kompakty".
Stvořil počítače a nazval je hardwarem a oddělil software od hardwaru.
6. Softwaru tehdy ještě nebylo, ale Bůh rychle stvořil programy - velké a malé a řekl jim: "Jděte a množte se, naplňte celou paměť."
7. Ale unudilo se Bohu samému vytvářet programy a řekl si: "Stvořím Programátora k obrazu svému a ať on vládne počítačům, programům a datům."
I stvořil Programátora a usadil ho v Počítačovém Centru, aby v něm pracoval. Zavedl Programátora ke stromové struktuře a řekl: "V každém adresáři můžeš spouštět programy, jenom z WINDOWS nic nespouštěj, sic zemřeš."
8. Bůh řekl: "Není dobré, když je Programátor sám. Stvořím toho, kdo bude obdivovat Programátorskou práci."
Vzal od Programátora kost, ve které nebylo mozku, a stvořil To, co bude obdivovat Programátora. I zavedl To za Programátorem. To dostalo jméno Uživatel. A seděli nazí pod nahým DOSem a nestyděli se.
9. Ale Bill byl chytřejší než všechna jiná zvířata, která Bůh stvořil.
Bill řekl Uživateli: "Určitě řekl Bůh, abyste nespouštěli žádné programy?"
A řekl Uživatel: "V každém adresáři můžeme spouštět programy, ale v adresáři WINDOWS ne, nebo zemřeme."
A řekl Bill Uživateli: "Jak můžeš o něčem mluvit, když jsi to nevyzkoušel! Ten den, kdy spustíte program z adresáře WINDOWS, budete rovni Bohu, protože jedním tlačítkem myši stvoříte to, co budete chtít."
I uviděl Uživatel, že ovoce Windows byly pastvou pro oči a hodně závidění, protože jakékoliv vědomosti byly od této chvíle zbytečné. I nainstaloval Windows na svém počítači. A řekl Programátorovi, že to je dobré. A on si Windows také nainstaloval."
10. A hned šel Programátor hledat nove drivery. A Bůh se zeptal: "Kam jdeš?"
A on řekl: "Jdu hledat nové drivery, protože nejsou v DOSu."
A na to Bůh: "A kdo ti řekl, že potřebuješ drivery? Nespustil jsi náhodou programy z adresáře WINDOWS?"
Programátor odpověděl: "Uživatel, kterého jsi mi přidělil, si objednal programy pro Windows a proto jsem si i já nainstaloval Windows."
A řekl Bůh Uživateli: "Proč jsi to udělal?"
Uživatel odpověděl: "Bill mě navedl."
11. A řekl Bůh Billovi: "Protože jsi to udělal, budeš navěky proklet mezi vší chátrou, divokou zvěří. A bude nepřátelství mezi tebou a Uživatelem, navěky tě bude Uživatel nenávidět, a ty mu budeš prodávat Windows."
12. A Uživateli řekl Bůh: "Windows tě velmi zklamou a zničí tvé rezervy systémových prostředků, budeš muset používat špatné programy, a bez Programátora neuděláš ani ránu."
13. Programátorovi zase: "Protože jsi poslechl Uživatele, prokleté ať jsou tvoje počítače, vznikne v nich mnoho chyb a virů, v potu tváře budeš stále opravovat své dílo."
14. Odpravil je z Počítačového Centra a vstup zabezpečil heslem.
15. Nakonec do temných zákoutí Počítačového Centra vypustil General protection fault.

Datum: 31.3.2005
Ptá se kudlanka nábožná jetele:
„Jeteli, proč se nemodlíš?“
Jetel smutně odpoví:
„Já nechci být spasen.“

Datum: 31.3.2005
Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi a viděl, že je to dobré.
Stvořil moře a souš a na souši rostliny a viděl, že je to dobré.
Stvořil na nebi slunce, měsíc a hvězdy a viděl, že je to dobré.
Na zemi stvořil nejrůznější zvířata, ptáky a ryby a viděl, že je to dobré.
Stvořil člověka k svému obrazu a viděl, že je to velmi dobré.
Nakonec stvořil ženu. Prohlíží si ji zepředu, zezadu, zprava, zleva, shora, zdola… „No, však ona se domaluje.“

Datum: 31.3.2005
– Pane doktore, jak dopadla moje operace? – Ale já nejsem doktor, já jsem svatý Petr!

Datum: 31.3.2005
Přišel jednou bojovník Islámského džíhádu k nebeské bráně.
Vyhlédl svatý Petr a řekl:
– Počkej, ale ty sem nesmíš, tebe sem nepustíme.
– Já dovnitř nechci, ale vy máte pět minut na to, abyste vypadli ven.

Datum: 31.3.2005
Hovoří spolu jednou tři duchovní – katolický kněz, imám a rabín – jaký největší zázrak ve svém životě zažili.
Katolický kněz:
– Jednou jsem šel na jakousi samotu zaopatřovat, když tu najednou se přihnala bouřka, ale opravdu strašná bouřka; lilo jak z konve, blesk za bleskem, vichr, no hrůza. Opravdu jsem měl strach, že nedojdu. A tak jsem se začal modlit: Ó Bože, ty víš, že konám službu Tobě, tak mi pomoz, ať dojdu k tomu umírajícímu a připravím jej na setkání s tebou. A najednou – zázrak! Všude kolem mě zuří bouře, a nade mnou čistá modrá obloha…
Imám:
– To nic není. To já takhle jednou jedu do Mekky na pouť, když se přižene písečná bouře, a to je na poušti naprostá katastrofa. Tak padnu tváří k zemi a modlím se: Ó Alláhu, tvůj prorok Mohamed nám přikázal putovat do Mekky, a teď tu mám bídně zahynout? A najednou – zázrak! Všude kolem mě písečná bouře, a v dosahu mého velblouda se nehne ani zrnko písku…
Rabín:
– No, to já si takhle jednou v sobotu jdu svých tisíc kroků do synagogy, a najednou vidím, že na zemi leží pětistovka. Co teď? Je sabbat, já ji nesmím zvednout, ani se nesmím dotknout peněz, co teď? Tak se začnu modlit: Ó Bože, tys ustanovil sabbat pro syny Izraele, pomoz mi jej zachovat! A najednou – zázrak! Všude kolem mě sobota, a já mám čtvrtek…