Datum: 29.3.2004
Apokryf ze zasedání Velerady
Jeruzalém, Velký pátek 30(?) po Kr.
Kaifáš: Josefe, tys půjčil těm galilejským svou vlastní hrobku?!
Josef Arimatejský: No jo, půjčil… Ale jenom na víkend!

Datum: 22.3.2004
Stáli jednou v jakési frontě dva pánové. Když už to trvalo delší dobu, otočil se jeden na druhého a začal:
– Víte, ta doba dneska je dost hrozná, pořád nějaké zločiny, teď ten terorismus, katastrofy... Nechtěl byste se o tom něco dozvědět?
– Nechtěl.
Chvíle ticha, pak druhý pokus:
– A ta dnešní mládež, to je strašné, morálku to žádnou nemá, pořád jen ty diskotéky, alkohol, drogy, sex – nechtěl byste se dozvědět, proč to tak je a co s tím?
– Nechtěl.
Opět ticho.
– A jestlipak víte, že existuje jedna stará kniha, která se jmenuje Bible, a tam je úplně všechno, co potřebujete pro život, jak přežít tuhle dobu, jak se zachránit; nechtěl byste se o tom něco dozvědět?
– Nechtěl.
Po rozpačitém tichu se první muž vzchopil k poslednímu pokusu:
– A víte, že Hospodin slíbil, že nás zachrání a že nás nenechá padnout, že se o nás postará? Nechtěl byste se o tom něco dozvědět?
– Nechtěl.
Ale to už se dostali na řadu. Když pak odcházeli, zavolal druhý muž na prvního:
– A teď vy, pane. Nechtěl byste se dozvědět, jak zní jedenácté přikázání?
– No chtěl!
– Mě neoblafneš!

Datum: 24.11.2003
Potkali se Roubíček s Karpelesem.
- Tak co, Roubíček, jak se jim daří?
- Ale, ani se, Karpeles, neptají.
- Ale copak? Zdraví? Obchody? Žena?
- Ale ne. Syn se chce stát křesťanem, chce opustit víru svých otců a dát se pokřtít. No řeknou mi - co mám dělat?
- To je komické, že s tím jdou zrovna za mnou. Já mám doma to samý. Ale vědí co? Zeptáme se rabína, je moudrý, zbožný, studovaný, snad nám poradí.
A tak šli za rabínem.
- Poslyš, rabbi, máme problém. Naši synové se chtějí stát křesťany, chtějí opustit víru svých otců a dát se pokřtít. Poraď nám. Co máme dělat?
- To je komické, že s tím jdete zrovna za mnou. Já mám doma totéž. Ale víte co? Já budu v noci rozjímat, pomodlím se, poradím se s Hospodinem, třeba nám řekne, co dělat.
Tak dobrá, s tím se rozešli. Druhý den přišli opět Karpeles a Roubíček za rabínem.
- Tak co, rabbi, modlil ses, rozjímal?
- Inu modlil, rozjímal.
- A mluvil jsi s Hospodinem?
- I mluvil, mluvil.
- A co?
- No, říkám mu: Ó Hospodine, Bože Izraele, Bože Abraháma, Izáka a Jakuba, máme potíže. Naši synové se chtějí stát křesťany, chtějí opustit víru svých otců a dát se pokřtít. Poraď nám. Co máme dělat?
- A co Hospodin?
- No že s tím chodíme zrovna za ním...

Datum: 5.11.2003
Řidič bezvěrec jede kolem řeky, když tu si všimne, že na břehu chytají ryby katolický kněz a rabín, přičemž opodál stojí cedule s nápisem "Pozor, blíží se konec vaší cesty!"
Řidič bezvěrec (takový ten běžný tolerantní typ) zpomalí, vytočí okénko a zahuláká: "Starejte se o sebe, pámbíčkáři mizerní!"
Načež dupne na plyn a uhání dál. Po chvíli se ozve mohutné žbluňknutí.
Rabín se otočí na kněze a praví: "Já jsem vám říkal, velebný pane, že tam bude lepší napsat 'most v rekonstrukci'!"

Datum: 27.10.2003
Přijde starý manželský pár do nebe, svatý Petr je provází po nebi. Všechno je naprosto úžasné, žena je nadšena, říká, že se jí o něčem takovém ani nesnilo. Když to všechno vidí muž, zoufale se rozpláče a pak spustí vztekle na svoji manželku: "Za to všechno můžeš ty! To je pořád makrobiotika, cvičení, žádnej alkohol a cigarety, krémy s UV filtrem - vždyť jsme tu mohli být už o patnáct let dřív!!!"

Datum: 11.9.2003
Na faru přišla rázná dáma a hned: "Pane faráři, musíte nás rozvést!"
"Cože?" nechápal kněz.
"No rozvést, my už to spolu nevydržíme!" vysvětlovala rázná dáma.
"Aha," chytal půdu pod nohama kněz, "ale to přece nejde, manželství je nerozlučitelné, však jste si to slíbili, dokud vás smrt nerozdělí."
"Jaképak slíbili neslíbili, když jste nás sezdal, musíte nás i rozvést. A vůbec, my si to klidně zaplatíme!" trvala na svém dáma.
"Hm..." zamyslel se kněz, "no, přijďte zítra, ono to nejde tak nahonem, na svatbu jste se přece také připravovali, pěkně se oblečte, nějak to zkusíme."
Dáma spokojeně odešla domů a druhého dne připlula na faru v róbě a v doprovodu okravatovaného manžela. Kněz je přivítal, vzal kropáč, rozmáchl se... a bim dámu po hlavě! A bim pána! A znova dámu, a znova pána...
"Co to děláte?!" vzpamatovala se po chvíli ze šoku dáma.
"No vždyť jsem říkal - dokud vás smrt nerozdělí..."

Datum: 11.9.2003
"Tak jaká byla zkouška?" "Velice nábožná." "Jak to, nábožná?" "No, profesor v černém, já v černém, profesor položil otázku, já se pokřižoval, za chvili jsem odpověděl a on se pokřižoval."

Datum: 11.9.2003
Vite, proc Petr Jezise zaprel? Protože mu vzkřísil tchýni...

Datum: 11.9.2003
Lukášek ještě neměl tři roky, ale už chodil s rodiči do kostela. Když jednou viděl, jak kněz po sv. přijímání vytírá kalich, pošeptal mamince do ucha: "Až umeje nádobí, tak půjdeme domů, viď."

Datum: 11.9.2003
Vysoce vážený pane prezidente,

Obracím se na Vás s prosbou o zproštění povinné vojenské služby vzhledem k obtížné rodinné situaci, ve které se nalézám:
Mám 24 let a oženil jsem se s vdovou ve věku 44 let. Má manželka má dceru ve věku 25 let; shodou okolností se stalo, že s touto dcerou mé manželky se oženil můj otec, čímž se stal mým zetěm, neboť si vzal mou dceru. V této souvislosti je má dcera zároveň i mou macechou.
Mé manželce a mně se v lednu narodil syn; toto dítě je bratrem manželky mého otce, tedy jeho švagrem. Zároveň, jakožto bratr mé macechy, je i mým strýcem, to znamená, že můj syn je mým strýcem.
Manželka mého otce, tedy má dcera, porodila na Velikonoce chlapce, který je zároveň mým bratrem, neboť je synem mého otce, a zároveň i vnukem, protože je synem dcery mé manželky.
Jsem tudíž bratrem svého vnuka, a vzhledem k tomu, že jsem manželem tchyně otce tohoto dítěte, jsem tedy v postavení otce svého otce a zároveň i bratrem jeho syna. Jsem tedy sám sobě dědečkem.
Z těchto důvodů Vás, vážený pane prezidente, prosím o zproštění vojenské služby, neboť, jak známo, zákon nedovoluje povolávat do armády zároveň dědečka, otce i syna z jedné rodiny.

Věřím, pane prezidente, že projevíte pochopení pro mou situaci.