Datum: 19.6.2004
Dva chlapci rozumují nad životem a dojdou až k tomu, jestli věří v Boha.
Jeden povídá:
– Já v Pána Boha věřím! A co ty?
Druhý na to hned dodá:
– Já ne… protože… nó, kdyby archeologové vykopali jeho kostru, tak to bych v něho uvěřil!

Datum: 19.6.2004
Manželský pár navštíví drážďanskou galerii. Zůstane stát před obrazem Lukáše Cranacha staršího, na němž je namalováno Kristovo narození.
– Podívej, Marie, to malé dítě nemá na sobě vubec nic, ani košilku!
– No jo, víš přece, že to byli chudí lidé, kteří nic neměli.
– Tady to zase máš. Nemají ani na košili, ale nechají se malovat od Cranacha!

Datum: 5.5.2004
Pak vzal Ježíš své učedníky na horu, svolal je k sobě a učil je řka:

Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království Nebes.
Blahoslavení plačící…
Blahoslavení tiší…
Blahoslavení ti, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti…
Blahoslavení milosrdní…
Blahoslavení čistého srdce…
Blahoslavení ti, kdo působí pokoj…
Blahoslavení ti, kdo jsou pronásledováni…
Radujte se a jásejte, neboť hojná je vaše odplata v nebesích.

Pak Šimon Petr řekl: „Máme si dělat poznámky?“
A Ondřej řekl: „A to se máme učit nazpaměť?“
A Jakub řekl: „Bude se z toho psát písemka?“
A Filip se přidal: „Co z toho můžeme zapomenout?“
A Jan navrhl, že stačí, aby se to naučil jen jeden z nich.
A Matouš se ozval: „A jak to všechno souvisí s reálným životem?“
A Jidáš to uzavřel: „Kdy už zas půjdeme dál?“
Nakonec jeden z přítomných farizeů požádal, zda by mohl vidět Ježíšovy učební plány, a ptal se, jaké konkrétní cíle sleduje Ježíšovo vyučování v kognitivní oblasti.
A Ježíš zaplakal…

Datum: 5.5.2004

Život po porodu...
Rozhovor dvou dětí (neznámý autor)
V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo:
- Věříš v život po porodu?
- Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.
- Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?
- To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.
- No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu je vyloučený - pupeční šňůra je už teď moc krátká.
- Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.
- Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není nic, než vleklá stísněnost v temnu.
- No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.
- Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být?
- No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.
- Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.
- No ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout jak zpívá, nebo cítit, jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom...

Datum: 5.5.2004
Tři teologové – konzervativní, liberální a charismatik – sedí na loďce uprostřed rybníka a disputují. Pochvíli jim dojde víno. Nu což, konzervativec pokrčí rameny, vezme džbánek a vydá se po hladině na souš. Za chvíli se stejnou cestou vrací s plným džbánkem.
Teologové disputují, disputují, a opět jim dojde víno. Charismatik tedy vztáhné ruce k nebesům, zahlaholí modlitbu, vstoupí na hladinu a přejde na souš. Za chvíli se opět stejnou cestou vrátí s vínem.
Po další disputaci opět dojde víno. Liberál odevzdaně uchopí džbánek a vstoupí na hladinu. Okamžitě jde pod vodu.
Kolegové jej vytáhnou a křísí. Konzervativec se podívá na charismatika a zeptá se: „Tys mu neřekl, kde jsou ve vodě ty kůly?“
Charismatik se podiví: „Kůly?“

Datum: 5.5.2004

Jan 8,3–11

Ἄγουσιν δὲ οἱ γραμματεῖς καὶ οἱ Φαρισαῖοι γυναῖκα ἐπὶ μοιχείᾳ κατειλημμένην καὶ στήσαντες αὐτὴν ἐν μέσῳ λέγουσιν αὐτῷ・
Διδάσκαλε, αὕτη ἡ γυνὴ κατείληπται ἐπ’ αὐτοφώρῳ μοιχευομένη. Ἐν δὲ τῷ νόμῳ ἡμῖν Μωϋσῆς ἐνετείλατο τὰς τοιαύτας λιθάζειν. Σὺ οὖν τί λέγεις;
Τοῦτο δὲ ἔλεγον πειράζοντες αὐτόν ἵνα ἔχωσιν κατηγορεῖν αὐτοῦ.
Ὁ δὲ Ἰησοῦς κάτω κύψας τῷ δακτύλῳ κατέγραφεν εἰς τὴν γῆν. Ὡς δὲ ἐπέμενον ἐρωτῶντες αὐτόν ἀνέκυψεν καὶ εἶπεν αὐτοῖς・
Ὁ ἀναμάρτητος ὑμῶν πρῶτος ἐπ’ αὐτὴν βαλέτω λίθον. Καὶ πάλιν κατακύψας ἔγραφεν εἰς τὴν γῆν.
Οἱ δὲ ἀκούσαντες ἐξήρχοντο εἷς καθ’ εἷς ἀρξάμενοι ἀπὸ τῶν πρεσβυτέρων καὶ κατελείφθη μόνος καὶ ἡ γυνὴ ἐν μέσῳ οὖσα.
Ἀνακύψας δὲ ὁ Ἰησοῦς εἶπεν αὐτῇ・ Γύναι ποῦ εἰσιν; Οὐδείς σε κατέκρινεν;
Ἡ δὲ εἶπεν・ Οὐδείς Κύριε.
Εἶπεν δὲ ὁ Ἰησοῦς・ Οὐδὲ ἐγώ σε κατακρίνω. Πορεύου καὶ ἀπὸ τοῦ νῦν μηκέτι ἁμάρτανε.

Adducunt autem ad Iesum scribae et pharisaei mulierem in adulterio deprehensam et statuerunt eam in medio et dicunt ei:
»Magister, haec mulier manifesto deprehensa est in adulterio. In lege autem Moyses mandavit nobis huiusmodi lapidare; tu ergo quid dicis?«
Hoc autem dicebant tentantes eum, ut possent accusare eum.
Iesus autem inclinans se deorsum digito scribebat in terra. Cum autem perseverarent interrogantes eum, erexit se et dixit eis:
»Qui sine peccato est vestrum, primus in illam lapidem mittat.« Et iterum se inclinans scribebat in terra.
Audientes autem unus post unum exibant, incipientes a senioribus, et remansit solus, et mulier in medio stans.
Erigens autem se Iesus dixit ei: »Mulier, ubi sunt? Nemo te condemnavit?«
Quae dixit: »Nemo, Domine.«
Dixit autem Iesus: »Nec ego te condemno; vade et amplius iam noli peccare.«

K Ježíšovi učitelé Zákona a farizeové přivedli ženu přistiženou při cizoložství. Postavili ji doprostřed a řekli mu:
„Mistře, tato žena byla dopadena v cizoložství při činu. Mojžíš nám v Zákoně nařídil takové ženy ukamenovat. Co říkáš ty?“
Tou otázkou ho chtěli přivést do úzkých, aby ho měli z čeho obžalovat.
Ježíš se však sehnul a psal prstem na zem. Když nepřestávali otázkami na něj dotírat, vzpřímil se a řekl jim:
„Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí po ní kamenem.“ A sehnul se opět a psal na zem.
Když to uslyšeli, jeden za druhým se vytráceli, starší napřed, až zůstal on sám a žena před ním.
Ježíš se vzpřímil a řekl jí: „Ženo, kam se poděli? Nikdo tě neodsoudil?“
Odpověděla: „Nikdo, Pane.“
Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a od nynějška už nehřeš!“

Doklapala k Šéfovi sajtna ingóstů a hlavónů s jakósi koc a hlásijou: „Šéfe, tudletu fuchtlu jsme lapli, jak kysala s cizím konópkem. Od Mojžíša máme gebír ju umlátit šutrama. Co ty na to?“
Splichtili na něj flignu, aby ho mohli nabonzovat.
Šéf si čupl a čmrdlikal do písku. Když do něj furt vandrovali, hókl na ně:
„Kdo seš čisté, migni ju grimlem!“ A zase si čupl a čmrdlikal.
Celá sajtna se zdekovala a pila pali.
Šéf nasísl na koc: „Kde só všeci, kocóre? Žádné tě neodemlel?“
„Ani rana, Šéfe,“ hlásí koc.
A Šéf na to: „Ani já tě neodemelu. Sypé pali a už žádný levoty!“

P. S. Budete-li citovat, prosíme, uvádějte zdroj.

Datum: 5.5.2004
Malíř vymaloval kostel a pan farář se zálibou pozoruje dokončené dílo. Najednou ustrne: „Vy jste namaloval andělovi na ruce šest prstů! Už jste někdy viděl anděla se šesti prsty?!“
„A vy jste snad viděl někdy anděla s pěti prsty?“ odseknul malíř.

Datum: 5.5.2004
Vězeňský kaplan promlouvá k recidivistovi, který už potřetí vyloupil pokladnu:
„Můj synu, až se dostaneš na svobodu, rád ti budu pomáhat.“
„Moc děkuji za nabídku, důstojnosti,“ povídá vězeň. „Ale na to musí být odborník.“

Datum: 5.5.2004
Jde misionář Grónskem a potká dva Eskymáky, ani táhnou uloveného tuleně od moře. Dívá se, jak se s ním pachtí, pak mu to nedá a zeptá se jich:
„Poslyšte, proč toho tuleně táhnete za nohy? Vždyť vám to jde proti srsti strašně špatně. Zkuste ho vzít za hlavu, po srsti vám to půjde lépe.“
Eskymáci ho poslechnou a vezmou tuleně za hlavu. Táhnou, táhnou, po chvíli se jeden z nich otočí na druhého a říká:
„Poslyš, ten misionář asi vážně bude chytrej člověk. Ono nám to jde opravdu mnohem líp.“
„Líp?!“ vyprskne druhý. „Vždyť se podívej – vracíme se k moři!“

Datum: 4.5.2004