Úryvky z ekumenické bible k jednotlivým přikázáním
Žd 11,1 Věřit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.
Žd 11,2 K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím.
Žd 11,3 Ve víře chápeme, že Božím slovem byly založeny světy, takže to, na co hledíme, nevzniklo z viditelného.
Žd 11,4 Ábel věřil, a proto přinesl Bohu lepší oběť než Kain a dostalo se mu svědectví, že je spravedlivý, když Bůh přijal jeho dary; protože věřil, 'ještě mluví, ač zemřel'.
Žd 11,5 Henoch věřil, a proto nespatřil smrt, ale Bůh ho vzal k sobě. 'Nebyl nalezen, protože ho Bůh přijal.' Ještě než ho přijal, dostalo se Henochovi svědectví, že v něm Bůh našel zalíbení.
Žd 11,6 Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.
Žd 11,7 Noé věřil, a proto pokorně přijal, co mu Bůh oznámil a co ještě nebylo vidět, a připravil koráb k záchraně své rodiny. Svou vírou vynesl soud nad světem a získal podíl na spravedlnosti založené ve víře.
Žd 11,8 Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde.
Žd 11,9 Věřil, a proto žil v zemi zaslíbené jako cizinec, bydlil ve stanech s Izákem a Jákobem, pro které platilo totéž zaslíbení,
Žd 11,10 a upínal naději k městu s pevnými základy, jehož stavitelem a tvůrcem je sám Bůh.
Žd 11,11 Také Sára věřila, a proto přijala od Boha moc, aby se stala matkou, ačkoliv už překročila svůj čas; pevně věřila tomu, kdo jí dal zaslíbení.
Žd 11,12 Tak z jednoho muže, a to už starce, vzešlo tolik potomků, 'jako bezpočtu je hvězd na nebi a jako je písku na mořském břehu'.
Mk 16,14 Konečně se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného.
Mk 16,15 A řekl jim: "Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.
Mk 16,16 Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen.
Mk 16,17 Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: Ve jménu mém budou vyhánět démony a mluvit novými jazyky;
Mk 16,18 budou brát hady do ruky, a vypijí-li něco smrtícího, nic se jim nestane; na choré budou vzkládat ruce a uzdraví je."
Dt 5,8 Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí.
Dt 5,9 Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech i do třetího a čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí,
Mk 4,35 Téhož dne večer jim řekl: "Přeplavme se na druhou stranu!"
Mk 4,36 I opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely.
Mk 4,37 Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná.
Mk 4,38 On však na zádi lodi na podušce spal. I probudí ho a řeknou mu: "Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?"
Mk 4,39 Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: "Zmlkni a utiš se!" I ustal vítr a bylo veliké ticho.
Mk 4,40 A řekl jim: "Proč jste tak ustrašení? Což nemáte víru?"
Dt 5,11 Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.
Mt 5,33 Dále jste slyšeli, že řečeno bylo otcům: 'Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Hospodinu přísahy své.'
Mt 5,34 Já však vám praví, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží;
Mt 5,35 ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále;
Mt 5,36 ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal.
Mt 5,37 Vaše slovo buď 'ano, ano - ne, ne'; co je nad to, je ze zlého.
Dt 5,13 Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci.
Dt 5,14 Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvůj býk a tvůj osel, žádné tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách, aby odpočinul tvůj otrok a tvá otrokyně tak jako ty.
Dt 5,15 Pamatuj, že jsi byl otrokem v egyptské zemi a že tě Hospodin, tvůj Bůh, odtud vyvedl pevnou rukou a vztaženou paží. Proto ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, dodržovat den odpočinku.
Mk 2,23 Jednou v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou mnout zrní z klasů.
Mk 2,24 Farizeové mu řekli: "Jak to, že dělají v sobotu, co se nesmí!"
Mk 2,25 Odpověděl jim: "Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad a neměl co jíst, on i ti, kdo byli s ním?
Mk 2,26 Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a jedl posvátné chleby, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kdo ho provázeli?"
Mk 2,27 A řekl jim: "Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu.
Mk 2,28 Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou."
Ex 20,8 Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý.
Ex 20,11 V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.
Sk 2,42 Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se.
Sk 2,43 Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení.
Sk 2,44 Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné.
Sk 2,45 Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval.
Sk 2,46 Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem.
Sk 2,47 Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.
Dt 5,16 Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, abys byl dlouho živ a dobře se ti vedlo na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
Ef 6,1 Děti, poslouchejte své rodiče, protože to je spravedlivé před Bohem.
Ef 6,2 'Cti otce svého i matku svou' je přece jediné přikázání, které má zaslíbení:
Ef 6,3 'aby se ti dobře vedlo a abys byl dlouho živ na zemi.'
Ef 6,4 Otcové, nedrážděte své děti ke vzdoru, ale vychovávejte je v kázni a napomenutích našeho Pána.
Gn 4,1 I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina. Tu řekla: "Získala jsem muže, a tím Hospodina."
Gn 4,2 Dále porodila jeho bratra Ábela. Ábel se stal pastýřem ovcí, ale Kain se stal zemědělcem.
Gn 4,3 Po jisté době přinesl Kain Hospodinu obětní dar z plodin země.
Gn 4,4 Také Ábel přinesl oběť ze svých prvorozených ovcí a z jejich tuku. I shlédl Hospodin na Ábela a na jeho obětní dar,
Gn 4,5 na Kaina však a na jeho obětní dar neshlédl. Proto Kain vzplanul velikým hněvem a zesinal v tváři.
Gn 4,6 I řekl Hospodin Kainovi: "Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář?
Mt 5,21 Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.
Mt 5,22 Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.
Mt 5,23 Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě,
Mt 5,24 nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.
Ř 13,8 Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon.
Ř 13,9 Vždyť přikázání 'nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš' a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: 'Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.'
Ř 13,10 Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona.
L 15,11 Řekl také: "Jeden člověk měl dva syny.
L 15,12 Ten mladší řekl otci: 'Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá.' On jim rozdělil své jmění.
L 15,13 Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel.
L 15,14 A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi.
L 15,15 Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře.
L 15,16 A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával.
L 15,17 Tu šel do sebe a řekl: 'Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem!
L 15,18 Vstanu, půjdu ke svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě.
L 15,19 Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků.'
L 15,20 I vstal a šel ke svému otci. Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.
L 15,21 Syn mu řekl: 'Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.'
L 15,22 Ale otec rozkázal svým služebníkům: 'Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy.
L 15,23 Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí,
L 15,24 protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.' A začali se veselit.
L 15,25 Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec.
L 15,26 Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat.
L 15,27 On mu odpověděl: 'Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého.'
L 15,28 I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu.
L 15,29 Ale on odpověděl: 'Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mě jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.
L 15,30 Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele.'
L 15,31 On mu řekl: 'Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé.
L 15,32 Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.'"
1K 13,1 Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.
1K 13,2 Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
1K 13,3 A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
1K 13,4 Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
1K 13,5 Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
1K 13,6 Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
1K 13,7 Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
1K 13,8 Láska nikdy nezanikne. Proroctví - to pomine; jazyky - ty ustanou; poznání - to bude překonáno.
1K 13,9 Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné;
1K 13,10 až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.
1K 13,11 Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.
1K 13,12 Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.
1K 13,13 A tak zůstává víra, naděje, láska - ale největší z té trojice je láska.
Mt 19,3 Tu k němu přišli farizeové a pokoušeli ho: "Je dovoleno propustit manželku z jakékoli příčiny?"
Mt 19,4 Odpověděl jim: "Nečetli jste, že Stvořitel od počátku 'muže a ženu učinil je'?
Mt 19,5 A řekl: 'Proto opustí muž otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo';
Mt 19,6 takže již nejsou dva, ale jeden. A proto co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!"
Mt 19,7 Namítnou mu: "Proč tedy Mojžíš ustanovil, že muž smí propustit svou manželku tím, že jí dá rozlukový lístek?"
Mt 19,8 Odpoví jim: "Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo.
Mt 19,9 Pravím vám, kdo propustí svou manželku z jiného důvodu než pro smilstvo a vezme si jinou, cizoloží."
Sk 4,32 Všichni, kdo uvěřili, byli jedné mysli a jednoho srdce a nikdo neříkal o ničem, co měl, že je to jeho vlastní, nýbrž měli všechno společné.
Sk 4,33 Boží moc provázela svědectví apoštolů o vzkříšení Pána Ježíše a na všech spočívala veliká milost.
Sk 4,34 Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, neboť ti, kteří měli pole nebo domy, prodávali je, a peníze, které utržili,
Sk 4,35 skládali apoštolům k nohám. Z toho se rozdávalo každému, jak potřeboval.
Sk 4,36 Také Josef, kterého apoštolové nazvali Barnabáš - to znamená 'syn útěchy' - levita původem z Kypru,
Sk 4,37 měl pole, prodal je, peníze přinesl a položil před apoštoly.
Mt 6,19 Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou.
Mt 6,20 Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou.
Mt 6,21 Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.
Mt 6,22 Světlem těla je oko. Je-li tedy tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo.
Mt 6,23 Je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě. Jestliže i světlo v tobě je temné, jak velká bude potom tma?
Mt 6,24 Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým potom pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.
Mt 6,25 Proto vám pravím: Nemějte starost o svůj život, co budete jíst, ani o tělo, co budete mít na sebe. Což není život víc než pokrm a tělo víc než oděv?
Mt 6,26 Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí. Což vy nejste o mnoho cennější?
Mt 6,27 Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?
Mt 6,28 A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou -
Mt 6,29 a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich.
Mt 6,30 Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní?
Mt 6,31 Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat?
Mt 6,32 Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete.
Mt 6,33 Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.
Mt 6,34 Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení.
Sir 4, 20 - 30
Pozoruj, kdy je k čemu vhodná chvíle, chraň se zlého a nestyď se za svoje přesvědčení.
Je stud, který vede ke hříchu, a je stud, který vede ke slávě a přízni.
Neber ohled na to, co je proti tvému přesvědčení,
a neměň své jednání, aby to nebylo k tvému pádu.
Nikdy nemlč, když je třeba mluvit,
podle slov se totiž pozná moudrost a podle řeči vzdělání.
Neodporuj pravdě, ale přiznej svou nevzdělanost.
Neostýchej se vyznat své hříchy a nesnaž se přemoci proud řeky.
Hlupákovi nepodlézej a neber ohled ani na mocného.
Mt 27,11 A Ježíš byl postaven před vladaře. Vladař mu položil otázku: "Ty jsi král Židů?" Ježíš odpověděl: "Ty sám to říkáš."
Mt 27,12 Na žaloby velekněží a starších nic neodpovídal.
Mt 27,13 Tu mu řekl Pilát: "Neslyšíš, co všechno proti tobě svědčí?"
Mt 27,14 On mu však neodpověděl ani na jedinou věc, takže se vladař velice divil.
1K 6,9 Což nevíte, že nespravedliví nebudou mít účast v Božím království? Nemylte se: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani nemravní, ani zvrácení,
1K 6,10 ani zloději, ani lakomci, opilci, utrhači, lupiči nebudou mít účast v Božím království.
1K 6,11 A to jste někteří byli. Dali jste se však obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista a Duchem našeho Boha.
Mt 5,27 Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Nezcizoložíš.'
Mt 5,28 Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.
Mt 5,29 Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.
Mt 5,30 A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.
1Tm 6,6 Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství.
1Tm 6,7 Nic jsme si totiž na svět nepřinesli, a také si nic nemůžeme odnést.
1Tm 6,8 Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím.
1Tm 6,9 Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby,
1Tm 6,10 Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení.
Mt 20,1 "Neboť s královstvím nebeským je to tak, jako když jeden hospodář hned ráno vyšel najmout dělníky na svou vinici.
Mt 20,2 Smluvil s dělníky denár na den a poslal je na vinici.
Mt 20,3 Když znovu vyšel o deváté hodině, viděl, jak jiní stojí nečinně na trhu,
Mt 20,4 a řekl jim: 'Jděte i vy na mou vinici, a já vám dám, co bude spravedlivé.'
Mt 20,5 Oni šli. Vyšel opět kolem poledne i kolem třetí hodiny odpoledne a učinil právě tak.
Mt 20,6 Když vyšel kolem páté hodiny odpoledne, našel tam další, jak tam stojí, a řekl jim: 'Co tu stojíte celý den nečinně?'
Mt 20,7 Odpověděli mu: 'Nikdo nás nenajal.' On jim řekne: 'Jděte i vy na mou vinici.'
Mt 20,8 Když byl večer, řekl pán vinice svému správci: 'Zavolej dělníky a vyplať jim mzdu, a to od posledních k prvním!'
Mt 20,9 Tak přišli ti, kteří pracovali od pěti odpoledne, a každý dostal denár.
Mt 20,10 Když přišli ti první, měli za to, že dostanou víc; ale i oni dostali po denáru.
Mt 20,11 Vzali ho a reptali proti hospodáři:
Mt 20,12 'Tihle poslední dělali jedinou hodinu, a tys jim dal stejně jako nám, kteří jsme nesli tíhu dne a vedro!'
Mt 20,13 On však odpověděl jednomu z nich: 'Příteli, nekřivdím ti! Nesmluvil jsi se mnou denár za den?
Mt 20,14 Vezmi si, co ti patří a jdi! Já chci tomu poslednímu dát jako tobě;
Mt 20,15 nemohu si se svým majetkem udělat, co chci? Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?'
Ř 8,1 Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši,
Ř 8,2 neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.
Ř 8,3 Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích,
Ř 8,4 a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.
Ř 8,5 Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní.
Ř 8,6 Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj.
Ř 8,7 Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu.
Ř 8,8 Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.
Ř 8,9 Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.
Ř 8,10 Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni.
Ř 8,11 Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá.
Ř 8,12 A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle.
Ř 8,13 Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít.
Ř 8,14 Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží.
Ř 8,15 Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče!
Ř 8,16 Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti.
Ř 8,17 A jsme-li děti, tedy i dědicové - dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy.
Mt 5,1 Když spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci.
Mt 5,2 Tu otevřel ústa a učil je:
Mt 5,3 "Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.
Mt 5,4 Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.
Mt 5,5 Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
Mt 5,6 Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Mt 5,7 Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.
Mt 5,8 Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.
Mt 5,9 Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.
Mt 5,10 Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.
Mt 5,11 Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.
Mt 5,12 Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.
Mt 5,13 Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.
Mt 5,14 Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře.
Mt 5,15 A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě.
Mt 5,16 Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.
Mt 5,17 Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit.
Mt 5,18 Amen, pravím vám,: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane.
Mt 5,19 Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým.
Mt 5,20 Neboť pravím vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.
Mt 5,21 Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.
Mt 5,22 Já však pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.
Mt 5,23 Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě,
Mt 5,24 nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.
Mt 5,25 Dohodni se svým protivníkem včas, dokud jsi na cestě k soudu, aby tě neodevzdal soudci a soudce žalářníkovi a byl bys uvržen do vězení.
Mt 5,26 Amen, pravím ti, že odtud nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře.
Mt 5,27 Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Nezcizoložíš.'
Mt 5,28 Já však vám pravím, že každý, kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci.
Mt 5,29 Jestliže tě svádí tvé pravé oko, vyrvi je a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe, aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.
Mt 5,30 A jestliže tě svádí tvá pravá ruka, utni ji a odhoď pryč, neboť je pro tebe lépe aby zahynul jeden ze tvých údů, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.
Mt 5,31 Také bylo řečeno: 'Kdo propustí svou manželku, ať jí dá rozlukový lístek!'
Mt 5,32 Já však vám pravím, že každý, kdo propouští svou manželku mimo případ smilstva, uvádí ji do cizoložství; a kdo by se s propuštěnou ženou oženil, cizoloží.
Mt 5,33 Dále jste slyšeli, že řečeno bylo otcům: 'Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Hospodinu přísahy své.'
Mt 5,34 Já však vám praví, abyste nepřísahali vůbec; ani při nebi, protože nebe je trůn Boží;
Mt 5,35 ani při zemi, protože země je podnož jeho nohou; ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále;
Mt 5,36 ani při své hlavě nepřísahej, protože nemůžeš způsobit, aby ti jediný vlas zbělel nebo zčernal.
Mt 5,37 Vaše slovo buď 'ano, ano - ne, ne'; co je nad to, je ze zlého.
Mt 5,38 Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Oko za oko, zub za zub'.
Mt 5,39 Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou;
Mt 5,40 a tomu, kdo by se chtěl s tebou soudit o košili, nech i svůj plášť.
Mt 5,41 Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě.
Mt 5,42 Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej.
Mt 5,43 Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.'
Mt 5,44 Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují,
Mt 5,45 abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé.
Mt 5,46 Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž?
Mt 5,47 A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž?
Mt 5,48 Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.
Mt 7,1 Nesuďte, abyste nebyli souzeni.
Mt 7,2 Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám.
Mt 7,3 Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ?
Mt 7,4 Anebo jak to, že říkáš svému bratru: 'Dovol, ať ti vyjmu třísku z oka' - a hle, trám ve tvém vlastním oku!
Mt 7,5 Pokrytče, nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.
Mt 7,6 Nedávejte psům, co je svaté. Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.
Mt 7,7 Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno.
Mt 7,8 Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.
Mt 7,9 Což by někdo z vás dal svému synu kámen, když ho prosí o chléb?
Mt 7,10 Nebo by mu dal hada, když ho prosí o rybu?
Mt 7,11 Jestliže tedy vy, ač jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, tím spíše váš Otec v nebesích dá dobré těm, kdo ho prosí!
Mt 7,12 Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy jednejte s nimi; v tom je celý Zákon, i Proroci.
Mt 7,13 Vejděte těsnou branou; prostorná je brána a široká cesta, která vede do záhuby; a mnoho je těch, kdo tudy vcházejí.
Mt 7,14 Těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málokdo ji nalézá.
Mt 7,15 Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.
Mt 7,16 Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?
Mt 7,17 Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce.
Mt 7,18 Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce.
Mt 7,19 Každý strom, který nedává dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně.
Mt 7,20 A tak je poznáte po jejich ovoci.
Mt 7,21 Ne každý, kdo mi říká 'Pane, Pane', vejde do království nebeského; ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích.
Mt 7,22 Mnozí mi řeknou v onen den: 'Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?'
Mt 7,23 A tehdy já prohlásím: 'Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.'
Mt 7,24 A tak každý, kdo slyší tato má slova a plní je, bude podoben rozvážnému muži, který postavil svůj dům na skále.
Mt 7,25 Tu spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a vrhly se na ten dům; ale nespadl, neboť měl základy na skále.
Mt 7,26 Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku.
Mt 7,27 A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký."
Mt 7,28 Když Ježíš dokončil tato slova, zástupy žasly nad jeho učením;
Mt 7,29 neboť je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako jejich zákoníci.
| » Úvodní stránka « |
| » Slovíčko na úvod « |
| » Promluvy - obsah « |
