Kde se nejvíce diskutuje...
| Předchozí stránka | Další stránka |
Datum zveřejnění: 19.4.2004
Rubrika: Etika a morálka, Partnerské vztahy a manželství
Počet reakcí: 17
Otázka:
Zajímalo by mě Váš názor, jak dlouho by se dívka a kluk měli znát před svatbou. Jestli je nějaká minimální doporučená doba. Případně, kde bych našla nějaké informace (www, kniha,...). Předem děkuji za odpověď.
Datum zveřejnění: 13.10.2003
Rubrika: Etika a morálka, Duchovní život
Počet reakcí: 17
Otázka:
Setkal jsem se s pojmy "duch rozlišování", "dar rozlišování".
Co to je za pojmy a jaké druhy darů představují? Děkuji za odpověď.
Datum zveřejnění: 7.4.2003
Rubrika: Liturgika
Počet reakcí: 17
Otázka:
Včera (25. 3.) jsme byli gratulovat k narozeninám a oslavenkyně se zmínila, že se narodila na Velký pátek. Napadlo mě, jak se vlastně řeší, jestliže se slavnost (v tomto případě Zvěstování Páně) sejde s pohyblivým postním dnem. Děkuji
Datum zveřejnění: 24.2.2003
Rubrika: Etika a morálka
Počet reakcí: 17
Otázka:
Studenti se mne občas při občanské nauce , pokud je volnější téma ptají na tzv. Právo první noci...., z čeho vzniklo a h la v n ě
jak se k tomu stavěla katolická církev. Není o tom příliš známo.
Datum zveřejnění: 23.1.2003
Rubrika: Duchovní život
Počet reakcí: 17
Otázka:
Zamýšlela jsem se nad problémem "syndromu vyhoření" u kněží a laiků pracujících v pastoraci a s tím souvisejících oblastech (nemocnice, školy, hospici..)
Tento syndrom s sebou nese pocit nesmyslnnosti, beznaděje a bezmoci, vyčerpanosti a vede k apatii a rezignaci; v publikacích je charakterizován především zhoršením pracovního výkonu, nezájmu o lidi,zhoršení vztahů, izolaci.. U křesťana se toto vyhoření prohlubuje ještě o duchovní dimenzi - zhoršení vztahu k Bohu; až k jakémusi vyhoření duchovnímu. Tak vzniká začarovaný kruh - křesťan, který není schopen pro svou "službu - pastoraci" čerpat sílu od Boha, vysává sám sebe a tedy nutně musí vyhořet i profesně - nutně dochází k pocitu selhání, vlastní nedokonalosti, malosti, neschopnosti...
Pastorační činnost v církvi a ve světě vůbec obsahuje vlastně všechny rizikové faktory napomáhající rozvoji tohoto syndromu. Stojíme stále tváří v tvář skutečnosti, že nejsme a nemůžeme být Spasiteli a přitom máme stát tváří v tvář utrpení a "vidouce - vidět - jednat, nést kříž..."
Vím, že to co jsem tu napsala jsou jen neucelené útržky myšlenek. Nechci tady dál rozebírat své úvahy. Jde mi o to, že se nás - křesťanů tento problém bezprostředně dotýká, protože křesťan má hořet. Zapaluje nás sám Bůh, ale pokud tento oheň nebudeme živit, shoříme a z naší víry zbyde jen popel. Stává se to. Někdy prostě není dost dřeva.
Zajímá mě co dělat v okamžiku,kdy vidíme, že místo plamenů zůstává jen hromada žhavého popela. Je třeba reagovat dřív než vyhasne úplně a rozfoukat ho, přiložit.
Zajímalo mě, co k tomuto tématu najdu na "církevních internetových stránkách", ale nenašla jsem prakticky nic. Mohli byste mi prosím
napsat něco o tom,jak reagovat a zacházet s lidmi v tomto stavu, abychom nenadělali víc škody, než užitku. Jde mi hlavně o pomoc z pastoračního úhlu pohledu; o příklady a varianty praktických postupů,kterými je možno pomoci - kde sehnat polínka a naštípat dříví na podpal, nebo alespoň ukázat k tomuto dřevu cestu...
Datum zveřejnění: 4.2.2002
Rubrika: Etika a morálka
Počet reakcí: 17
Otázka:
Mám dotaz týkající se slavením neděle. Vím, že neděle je dnem odpočinku a katolík by neměl v neděli těžce pracovat. Jak se ovšem posuzuje, pokud bych si jako student střední školy našel brigádu na neděli. Nebylo by to pravidelně, nejednalo by se o fyzickou práci a nedělní mši bych samozřejmě nevynechal. Je to porušení nějakého církevního přikázání?
Datum zveřejnění: 28.6.2006
Rubrika: Etika a morálka, Duchovní život
Počet reakcí: 16
Otázka:
Máme ve farnosti skvělého kněze, který dokázal probudit celé společenství, pořádá se spousta akcí pro různé skupiny, schází se s námi farníky i neformálně. Prostě paráda.
Jenže to s sebou přináší alespoň pro mě jeden paradox – nedokážu u tohoto kněze, kterého považuji opravdu za dobrého přítele, absolvovat svátost smíření. Prostě mám v sobě psychický blok, který mi nedovolí svěřovat se se svými slabostmi a prohřešky někomu blízkému a mně milému.
Uvažoval jsem již i o tom, že zajedu někam do sousední farnosti ke mně neznámému knězi, ale nepřipadá mi to jako systémové řešení.
Co byste mi poradili?
Datum zveřejnění: 25.10.2005
Rubrika: Liturgika, Partnerské vztahy a manželství, Církevní právo
Počet reakcí: 16
Otázka:
Dobry den,chtela jsem se prosim Vas zeptat.Můj přítel je křtěný a já křtěná nejsem,chtěli bychom mit svatbu v kostele.Musim byt křtena také?Kdybych se nenechala pokřtít mužeme se vzít v kostele a co bychom proto museli udělat?Nebo se mám raději nechat pokřtít?Jak dlouho trvá příprava na křest a co obnáší?Děkuji za odpověd.
Datum zveřejnění: 16.6.2005
Rubrika: Liturgika
Počet reakcí: 16
Otázka:
Na pohřební mši mě zaujala slova kněze, ze kterých si bohužel přesně pamatuji jen "...popel popelu, prach prachu...". Tuším, že jsou z Bible. Můžete mi prosím říci, kde přesně tuto pasáž v Bibli najdu, popřípadě jak zní? Děkuji.
Datum zveřejnění: 19.10.2004
Rubrika: Liturgika
Počet reakcí: 16
Otázka:
Chvála Kristu!
Mohl bych se zeptat, jestli purifikovat po sv. přijímání může i ten, kdo má pověření na čas nebo pro konkrétní případ? Ve VPŘM se píše jen o řádně ustanoveném akolytovi.
Také se tam píše, že nádobu přijímají mimořádní přisluhovatelé vždy z rukou kněze. Platí to až před podáváním sv. přijímání? U nás je praxe, že ciborium přinesou ze svatostánku oni a až na podávání ho dostanou od kněze. Ale ve Světle (35, nebo 36 (?)) se píše proti této praxi.
Může si při bohoslužbě slova se sv. přijímáním bez kněze podat ten, kdo ji vede, sám, pokud je přítomno více akolytů, anebo si má nechat podat od jednoho z nich?
Děkuji.
Datum zveřejnění: 15.6.2004
Rubrika: Věrouka
Počet reakcí: 16
Otázka:
Mohl bzch se, prosím, zeptat na některé příbuzenské vztahy?
1. Nemohu si vzpomenout na pramen, v němž má původ tradice, že Satan byl (nejmilejší) Boží syn (starší, než Kristus), nevíte o něm? Je dvojice Satan --- Kristus archetypem dvojice Kain ---Abel?
2. Žili současně se stvořeným Adamem i jiní lidé, nebo se jeho synové pářili s jeho dcerami? Byli tito jiní lidé zplozeni nebo stvořeni?
3. Proč evangelium uvádí tak podrobně rodokmen muže, Josefa, který není otcem pozemské inkarnace Boha a je jen, evangelii nijak podrobně nepopisovaným, společníkem jeho dětství? A proč neuvádí rodokmen jeho matky? Nečiní Krista splození duchem svatým částečně odlišným od člověka, není tím boží vtělení v člověka neúplné?
4. Podle dogmatu o nanebevzetí pany Marie (tuším 1950) dlí Kristus se svou matkou na nebesích jako ženich a nevěsta. Přestává tím Marie být jeho matkou?
5. Mýlil se Kristus ve své předpovědi parusie a tisícíletého království, nebo žijeme již v době po jeho skončení. Je slučitelný omyl Boha s vírou v jeho vševědocnost? Musel Bůh Jóba zkoušet, aby se přesvědčil o jeho charakteru, když se mohl poradit se svou vševědocností?
6. Proč Kristus slibuje přímluvce, když Bůh své stvoření miluje a přímluvy tedy zdá se není třeba.
7. Vtělil se Bůh od dob Kristových v člověka znovu. Učiní tak?
Po ovoci ze stromu poznání toužím dozvědět se více. Děkuji.
Datum zveřejnění: 4.5.2004
Rubrika: Věrouka
Počet reakcí: 16
Otázka:
Při kázání kněz rozebíral Ježíšův požadavek lásky k bližnímu a podobenství o milosrdném Samaritánovi. Nejprve Ježíš odpovídá na otázku co je třeba činit pro získání věčného života: Milovat Boha tak moc jak jen to půjde, nade vše, a bližního svého jako sebe samého.
A pak Ježíš nechává zákoníka odpovědět na svou otázku, kdo že se mu zdá být bližním tomu, kdo se dostal mezi lotry. Zákoník odpovídá: "Ten, kdo mu prokázal milosrdenství."
Je snad potřeba ještě něco dodávat? Vše teď bylo již řečeno! Oloupenému a zraněnému člověku se najednou stal milosrdný Samaritán jeho bližním! Vznikl nový vztah a s ním pro pocestného povinnost lásky k tomu Samaritánovi. Zákoník, který Ježíše pokoušel, od Ježíše dostal odpověď. Když se zákoník vžije do osudu onoho oloupeného a zraněného pocestného, a zeptá se sám sebe, jak by se po svém uzdravení choval k milosrdnému Samaritánovi, co si po pravdě odpoví? Od teď ví, že takového člověka má pro jeho milosrdný skutek který sám na sobě pocítil milovat jako sebe sama, chce-li dostat věčný život. Jenže nebyl by to Ježíš, kdyby ještě něčím nepřekvapil, kdyby si ještě "nepřisadil" řka "Jdi a čiň i ty podobně." Nemáme tu tedy celkem TŘI požadavky, z nichž pouze jediný z nich hovoří o mém vztahu k mým bližním? Takto oloupený a zraněný pocestný asi dobře cítí (v souhlase se soudobým chápáním Ježíšovy doby), kdo je jeho bližní. Druhá podmínka vstupu do věčného života po lásce k Bohu nadevše je - považuj svého zachránce za svého nejlepšího přítele. Miluj ho jako sebe sama. Rozděl se s ním, když bude něco potřebovat. -
Najednou zmizel neurčitý pojem "lásky k bližnímu" a na jeho místo nastoupily požadavky dva:
1.Láska k mým vlastním bližním, které nemohu neznat, protože každý z nich osobně pro mne úmyslně vykonal něco o čem byl přesvědčený že to nutně potřebuji.
2. Pomáhej těm, kteří to nutně potřebují!(Všem, nejen tvým bližním, tedy nejen těm, kteří pomohli tobě předtím. O Samaritánu se nepíše, že by přemýšlel, jestli pro něj pocestný předtím něco vykonal, on se ustrnul, nechal na sebe působit svůj cit a proměnil ho ve skutek.) (A oni nezískají život věčný když tě nebudou mít za to rádi jako sami sebe! Ha ha ha! Opravdu až teď při psaní mi došlo, že "pomoc druhému člověku na základě lásky k bližnímu" v souladu uvedeným podobenstvím znamená mou pomoc druhému člověku na základě jeho povinnosti následné lásky ke mně, prostě proto, že mou pomocí jemu v nouzi, se stanu pro něj jeho bližním, kterého mu Ježíš ukládá milovat. Není to skvěle vymyšlené na židovskou povahu tradovanou jako věčně kalkulující?)
Že by ten třetí požadavek (pomáhat druhým v nouzi) byl podmínkou dosažení věčného života, to v tomto podobenství myslím Ježíš neříká, ale říká to asi jinde (A kde jsme Tě viděli žíznit a nedali Ti pít ??...).
Kdy došlo ke změně obsahu pojmu "bližní" v naší kultuře, v katolické věrouce?
Datum zveřejnění: 5.12.2003
Rubrika: Biblistika
Počet reakcí: 16
Otázka:
Prosím, jakého pohlaví jsou andělé?
V bibli vystupují jako muži (Gabriel, Michael), ale v kostelech jsou to bumbrlíčci s dívčími tvary. Rafael byl také muž.
Jestliže jsou pohlavními bytostmi, proč? Andělé se rozmnožují jako lidé?
Jestliže ne, proč se tak neznázorňují?
A jak je to s oslaveným tělem, které budeme mít, když v nebi je to "jinak" (Mk 12,25)?
Děkuji.
Datum zveřejnění: 26.2.2003
Rubrika: Biblistika
Počet reakcí: 16
Otázka:
Hezký den,
rád bych se zeptal na dvě související otázky. Dědičný hřích a uchránění od dědičného hříchu (Ježíš, Marie). Dědičný hřích chápu jako stav odcizení člověka sobě samému i Bohu, nikoli jako čin s tím, že dědičnost zde nemá biologický ani sociálně podmíněný kontext, ale ten, že jde o lidský úděl od počátku věků. Příběh z Geneze vypráví o tom, jak "lidské zlo" - tzv. dědičný hřích octnul na světě, když přece Bůh je dobrý. Tento příběh můžu chápat A) trochu historicky, i když o historii nejde, tzn. že se fakticky nějak stal. V tom případě by však Bůh za jeden špatný čin spustil něco jako kolektivní pomstu a způsobil ve všech lidech jejich odcizenost, čemuž nevěřím nebo nerozumím; B) příběh vůbec historický není a mluví jen o tom, že člověk je od počátku porušený, snad proto, aby mohl ve svobodě dozrát k Božímu obrazu; tomu bych věřil spíš, ale moc tomu také nerozumím. Otázka 1. tedy zní, jak byste vzhledem k předchozím odstavcům ozřejmil problém dědičného hříchu. Otázka 2. z předchozí vychází. Je-li dědičný hřích stav odcizení, zdá se mi, že to Maria i Ježíš měli v negativním smyslu náramně zjednodušené, k čemu "normální" člověk může v krajním případě dospět velmi obtížnou cestou tj. k osobní celistvosti a k jednotě s Bohem - což jsou i pro konkrétní jednání dost významné faktory, oni jaksi přirozeným způsobem sbírali během svého (jistě ne jednoduchého) života, ale přesto, že museli projít mnohými zkouškami, je to něco jiného. Mariina i Ježíšova lidskost mi tak někdy připadá že je jim dána zdarma a úplně nerozumím tomu proč, připadalo by mě (aniž bych se chtěl stavět do Boží pozice) lepší, kdyby k své plné lidskosti museli dojít. Mohl byste mi tedy prosím nějak ozřejmit tu „nespravedlnost“ , že Ježíš a Maria byli dědičného hříchu uchráněni?
Děkuji. Václav
Datum zveřejnění: 17.12.2002
Rubrika: Věrouka
Počet reakcí: 16
Otázka:
Dobre odpoledne, rada bych se dovedela, odkud vychazi pribeh o padu andela Lucifera, o jeho vzpoure proti Bohu. V Bibli se mi o tom nepodarilo nic konkretniho najit. Dekuji.
Datum zveřejnění: 17.7.2002
Rubrika: Etika a morálka, Církevní právo
Počet reakcí: 16
Otázka:
Chcel by som vas poprosit o nejake vyjadrenie k otazke trestu smrti. Potesili by ma aj nejake links na kvalitne stranky s touto tematikou.
Vopred Vam dakujem.
Palo.
Datum zveřejnění: 14.5.2002
Rubrika: Biblistika
Počet reakcí: 16
Otázka:
Zdravím, jsem pevně věřící člověk. Může být vůbec někdo po smrti zatracen? Bůh přece nekonečně miluje všechny lidi. Mohl byste např. Vy, navždy zatratit někoho, koho milujete? Snad není člověka, který by za svého života neučinil ani jediný nepatrný dobrý skutek. Pokud by měl být navždy zatracen, kam se promítne tento dobrý skutek? Snad neexistují dvy očistce - jeden, kde duše trpí a čekají na blaženost a druhý, kde si duše "užívají" a čekají na zatracení. Je odvážné, myslet si, že neexistuje inferno? Děkuji za odpověď
Datum zveřejnění: 20.2.2002
Rubrika: Ostatní
Počet reakcí: 16
Otázka:
Vážený otče,
nejsem sice katolík ani věřící jiné církve, ale upřímně se snažím nalézt cestu k Bohu. Při mém hledání mě ale napadla poměrně zvrhlá otázka - proč má vůbec člověk usilovat o věčný život? Co byste odpověděl někomu, kdo argumentuje tím, že si chce užívat (tj.hřešit) tady a teď a volba mezi životem věčným a životem tady není nic jiného než volba mezi spotřebou a obloženou budoucí spotřebou např.ve formě úspor?
Děkuji Vám za odpověď.
Datum zveřejnění: 28.1.2002
Rubrika: Biblistika
Počet reakcí: 16
Otázka:
Já bych se chtěl zeptat co se u zpovedi odpouští, jesli taky ty posmrtné tresty. Děkuji.
Datum zveřejnění: 11.3.2005
Rubrika: Etika a morálka, Církevní právo
Počet reakcí: 15
Otázka:
Dobrý den,
již dlouhou dobu přemýšlím o jedné věci, na kterou jsem se nakonec rozhodl zeptat Vás, aby jste mi udělali jasno. Je ve farnosti kněz pro lidi a nebo lidi pro kněze? Někdy mám smíšené pocity, jak to doopravdy je. Děkuji za odpověď.
Rubrika: Etika a morálka, Partnerské vztahy a manželství
Počet reakcí: 17
Otázka:
Zajímalo by mě Váš názor, jak dlouho by se dívka a kluk měli znát před svatbou. Jestli je nějaká minimální doporučená doba. Případně, kde bych našla nějaké informace (www, kniha,...). Předem děkuji za odpověď.
Datum zveřejnění: 13.10.2003
Rubrika: Etika a morálka, Duchovní život
Počet reakcí: 17
Otázka:
Setkal jsem se s pojmy "duch rozlišování", "dar rozlišování".
Co to je za pojmy a jaké druhy darů představují? Děkuji za odpověď.
Datum zveřejnění: 7.4.2003
Rubrika: Liturgika
Počet reakcí: 17
Otázka:
Včera (25. 3.) jsme byli gratulovat k narozeninám a oslavenkyně se zmínila, že se narodila na Velký pátek. Napadlo mě, jak se vlastně řeší, jestliže se slavnost (v tomto případě Zvěstování Páně) sejde s pohyblivým postním dnem. Děkuji
Datum zveřejnění: 24.2.2003
Rubrika: Etika a morálka
Počet reakcí: 17
Otázka:
Studenti se mne občas při občanské nauce , pokud je volnější téma ptají na tzv. Právo první noci...., z čeho vzniklo a h la v n ě
jak se k tomu stavěla katolická církev. Není o tom příliš známo.
Datum zveřejnění: 23.1.2003
Rubrika: Duchovní život
Počet reakcí: 17
Otázka:
Zamýšlela jsem se nad problémem "syndromu vyhoření" u kněží a laiků pracujících v pastoraci a s tím souvisejících oblastech (nemocnice, školy, hospici..)
Tento syndrom s sebou nese pocit nesmyslnnosti, beznaděje a bezmoci, vyčerpanosti a vede k apatii a rezignaci; v publikacích je charakterizován především zhoršením pracovního výkonu, nezájmu o lidi,zhoršení vztahů, izolaci.. U křesťana se toto vyhoření prohlubuje ještě o duchovní dimenzi - zhoršení vztahu k Bohu; až k jakémusi vyhoření duchovnímu. Tak vzniká začarovaný kruh - křesťan, který není schopen pro svou "službu - pastoraci" čerpat sílu od Boha, vysává sám sebe a tedy nutně musí vyhořet i profesně - nutně dochází k pocitu selhání, vlastní nedokonalosti, malosti, neschopnosti...
Pastorační činnost v církvi a ve světě vůbec obsahuje vlastně všechny rizikové faktory napomáhající rozvoji tohoto syndromu. Stojíme stále tváří v tvář skutečnosti, že nejsme a nemůžeme být Spasiteli a přitom máme stát tváří v tvář utrpení a "vidouce - vidět - jednat, nést kříž..."
Vím, že to co jsem tu napsala jsou jen neucelené útržky myšlenek. Nechci tady dál rozebírat své úvahy. Jde mi o to, že se nás - křesťanů tento problém bezprostředně dotýká, protože křesťan má hořet. Zapaluje nás sám Bůh, ale pokud tento oheň nebudeme živit, shoříme a z naší víry zbyde jen popel. Stává se to. Někdy prostě není dost dřeva.
Zajímá mě co dělat v okamžiku,kdy vidíme, že místo plamenů zůstává jen hromada žhavého popela. Je třeba reagovat dřív než vyhasne úplně a rozfoukat ho, přiložit.
Zajímalo mě, co k tomuto tématu najdu na "církevních internetových stránkách", ale nenašla jsem prakticky nic. Mohli byste mi prosím
napsat něco o tom,jak reagovat a zacházet s lidmi v tomto stavu, abychom nenadělali víc škody, než užitku. Jde mi hlavně o pomoc z pastoračního úhlu pohledu; o příklady a varianty praktických postupů,kterými je možno pomoci - kde sehnat polínka a naštípat dříví na podpal, nebo alespoň ukázat k tomuto dřevu cestu...
Datum zveřejnění: 4.2.2002
Rubrika: Etika a morálka
Počet reakcí: 17
Otázka:
Mám dotaz týkající se slavením neděle. Vím, že neděle je dnem odpočinku a katolík by neměl v neděli těžce pracovat. Jak se ovšem posuzuje, pokud bych si jako student střední školy našel brigádu na neděli. Nebylo by to pravidelně, nejednalo by se o fyzickou práci a nedělní mši bych samozřejmě nevynechal. Je to porušení nějakého církevního přikázání?
Datum zveřejnění: 28.6.2006
Rubrika: Etika a morálka, Duchovní život
Počet reakcí: 16
Otázka:
Máme ve farnosti skvělého kněze, který dokázal probudit celé společenství, pořádá se spousta akcí pro různé skupiny, schází se s námi farníky i neformálně. Prostě paráda.
Jenže to s sebou přináší alespoň pro mě jeden paradox – nedokážu u tohoto kněze, kterého považuji opravdu za dobrého přítele, absolvovat svátost smíření. Prostě mám v sobě psychický blok, který mi nedovolí svěřovat se se svými slabostmi a prohřešky někomu blízkému a mně milému.
Uvažoval jsem již i o tom, že zajedu někam do sousední farnosti ke mně neznámému knězi, ale nepřipadá mi to jako systémové řešení.
Co byste mi poradili?
Datum zveřejnění: 25.10.2005
Rubrika: Liturgika, Partnerské vztahy a manželství, Církevní právo
Počet reakcí: 16
Otázka:
Dobry den,chtela jsem se prosim Vas zeptat.Můj přítel je křtěný a já křtěná nejsem,chtěli bychom mit svatbu v kostele.Musim byt křtena také?Kdybych se nenechala pokřtít mužeme se vzít v kostele a co bychom proto museli udělat?Nebo se mám raději nechat pokřtít?Jak dlouho trvá příprava na křest a co obnáší?Děkuji za odpověd.
Datum zveřejnění: 16.6.2005
Rubrika: Liturgika
Počet reakcí: 16
Otázka:
Na pohřební mši mě zaujala slova kněze, ze kterých si bohužel přesně pamatuji jen "...popel popelu, prach prachu...". Tuším, že jsou z Bible. Můžete mi prosím říci, kde přesně tuto pasáž v Bibli najdu, popřípadě jak zní? Děkuji.
Datum zveřejnění: 19.10.2004
Rubrika: Liturgika
Počet reakcí: 16
Otázka:
Chvála Kristu!
Mohl bych se zeptat, jestli purifikovat po sv. přijímání může i ten, kdo má pověření na čas nebo pro konkrétní případ? Ve VPŘM se píše jen o řádně ustanoveném akolytovi.
Také se tam píše, že nádobu přijímají mimořádní přisluhovatelé vždy z rukou kněze. Platí to až před podáváním sv. přijímání? U nás je praxe, že ciborium přinesou ze svatostánku oni a až na podávání ho dostanou od kněze. Ale ve Světle (35, nebo 36 (?)) se píše proti této praxi.
Může si při bohoslužbě slova se sv. přijímáním bez kněze podat ten, kdo ji vede, sám, pokud je přítomno více akolytů, anebo si má nechat podat od jednoho z nich?
Děkuji.
Datum zveřejnění: 15.6.2004
Rubrika: Věrouka
Počet reakcí: 16
Otázka:
Mohl bzch se, prosím, zeptat na některé příbuzenské vztahy?
1. Nemohu si vzpomenout na pramen, v němž má původ tradice, že Satan byl (nejmilejší) Boží syn (starší, než Kristus), nevíte o něm? Je dvojice Satan --- Kristus archetypem dvojice Kain ---Abel?
2. Žili současně se stvořeným Adamem i jiní lidé, nebo se jeho synové pářili s jeho dcerami? Byli tito jiní lidé zplozeni nebo stvořeni?
3. Proč evangelium uvádí tak podrobně rodokmen muže, Josefa, který není otcem pozemské inkarnace Boha a je jen, evangelii nijak podrobně nepopisovaným, společníkem jeho dětství? A proč neuvádí rodokmen jeho matky? Nečiní Krista splození duchem svatým částečně odlišným od člověka, není tím boží vtělení v člověka neúplné?
4. Podle dogmatu o nanebevzetí pany Marie (tuším 1950) dlí Kristus se svou matkou na nebesích jako ženich a nevěsta. Přestává tím Marie být jeho matkou?
5. Mýlil se Kristus ve své předpovědi parusie a tisícíletého království, nebo žijeme již v době po jeho skončení. Je slučitelný omyl Boha s vírou v jeho vševědocnost? Musel Bůh Jóba zkoušet, aby se přesvědčil o jeho charakteru, když se mohl poradit se svou vševědocností?
6. Proč Kristus slibuje přímluvce, když Bůh své stvoření miluje a přímluvy tedy zdá se není třeba.
7. Vtělil se Bůh od dob Kristových v člověka znovu. Učiní tak?
Po ovoci ze stromu poznání toužím dozvědět se více. Děkuji.
Datum zveřejnění: 4.5.2004
Rubrika: Věrouka
Počet reakcí: 16
Otázka:
Při kázání kněz rozebíral Ježíšův požadavek lásky k bližnímu a podobenství o milosrdném Samaritánovi. Nejprve Ježíš odpovídá na otázku co je třeba činit pro získání věčného života: Milovat Boha tak moc jak jen to půjde, nade vše, a bližního svého jako sebe samého.
A pak Ježíš nechává zákoníka odpovědět na svou otázku, kdo že se mu zdá být bližním tomu, kdo se dostal mezi lotry. Zákoník odpovídá: "Ten, kdo mu prokázal milosrdenství."
Je snad potřeba ještě něco dodávat? Vše teď bylo již řečeno! Oloupenému a zraněnému člověku se najednou stal milosrdný Samaritán jeho bližním! Vznikl nový vztah a s ním pro pocestného povinnost lásky k tomu Samaritánovi. Zákoník, který Ježíše pokoušel, od Ježíše dostal odpověď. Když se zákoník vžije do osudu onoho oloupeného a zraněného pocestného, a zeptá se sám sebe, jak by se po svém uzdravení choval k milosrdnému Samaritánovi, co si po pravdě odpoví? Od teď ví, že takového člověka má pro jeho milosrdný skutek který sám na sobě pocítil milovat jako sebe sama, chce-li dostat věčný život. Jenže nebyl by to Ježíš, kdyby ještě něčím nepřekvapil, kdyby si ještě "nepřisadil" řka "Jdi a čiň i ty podobně." Nemáme tu tedy celkem TŘI požadavky, z nichž pouze jediný z nich hovoří o mém vztahu k mým bližním? Takto oloupený a zraněný pocestný asi dobře cítí (v souhlase se soudobým chápáním Ježíšovy doby), kdo je jeho bližní. Druhá podmínka vstupu do věčného života po lásce k Bohu nadevše je - považuj svého zachránce za svého nejlepšího přítele. Miluj ho jako sebe sama. Rozděl se s ním, když bude něco potřebovat. -
Najednou zmizel neurčitý pojem "lásky k bližnímu" a na jeho místo nastoupily požadavky dva:
1.Láska k mým vlastním bližním, které nemohu neznat, protože každý z nich osobně pro mne úmyslně vykonal něco o čem byl přesvědčený že to nutně potřebuji.
2. Pomáhej těm, kteří to nutně potřebují!(Všem, nejen tvým bližním, tedy nejen těm, kteří pomohli tobě předtím. O Samaritánu se nepíše, že by přemýšlel, jestli pro něj pocestný předtím něco vykonal, on se ustrnul, nechal na sebe působit svůj cit a proměnil ho ve skutek.) (A oni nezískají život věčný když tě nebudou mít za to rádi jako sami sebe! Ha ha ha! Opravdu až teď při psaní mi došlo, že "pomoc druhému člověku na základě lásky k bližnímu" v souladu uvedeným podobenstvím znamená mou pomoc druhému člověku na základě jeho povinnosti následné lásky ke mně, prostě proto, že mou pomocí jemu v nouzi, se stanu pro něj jeho bližním, kterého mu Ježíš ukládá milovat. Není to skvěle vymyšlené na židovskou povahu tradovanou jako věčně kalkulující?)
Že by ten třetí požadavek (pomáhat druhým v nouzi) byl podmínkou dosažení věčného života, to v tomto podobenství myslím Ježíš neříká, ale říká to asi jinde (A kde jsme Tě viděli žíznit a nedali Ti pít ??...).
Kdy došlo ke změně obsahu pojmu "bližní" v naší kultuře, v katolické věrouce?
Datum zveřejnění: 5.12.2003
Rubrika: Biblistika
Počet reakcí: 16
Otázka:
Prosím, jakého pohlaví jsou andělé?
V bibli vystupují jako muži (Gabriel, Michael), ale v kostelech jsou to bumbrlíčci s dívčími tvary. Rafael byl také muž.
Jestliže jsou pohlavními bytostmi, proč? Andělé se rozmnožují jako lidé?
Jestliže ne, proč se tak neznázorňují?
A jak je to s oslaveným tělem, které budeme mít, když v nebi je to "jinak" (Mk 12,25)?
Děkuji.
Datum zveřejnění: 26.2.2003
Rubrika: Biblistika
Počet reakcí: 16
Otázka:
Hezký den,
rád bych se zeptal na dvě související otázky. Dědičný hřích a uchránění od dědičného hříchu (Ježíš, Marie). Dědičný hřích chápu jako stav odcizení člověka sobě samému i Bohu, nikoli jako čin s tím, že dědičnost zde nemá biologický ani sociálně podmíněný kontext, ale ten, že jde o lidský úděl od počátku věků. Příběh z Geneze vypráví o tom, jak "lidské zlo" - tzv. dědičný hřích octnul na světě, když přece Bůh je dobrý. Tento příběh můžu chápat A) trochu historicky, i když o historii nejde, tzn. že se fakticky nějak stal. V tom případě by však Bůh za jeden špatný čin spustil něco jako kolektivní pomstu a způsobil ve všech lidech jejich odcizenost, čemuž nevěřím nebo nerozumím; B) příběh vůbec historický není a mluví jen o tom, že člověk je od počátku porušený, snad proto, aby mohl ve svobodě dozrát k Božímu obrazu; tomu bych věřil spíš, ale moc tomu také nerozumím. Otázka 1. tedy zní, jak byste vzhledem k předchozím odstavcům ozřejmil problém dědičného hříchu. Otázka 2. z předchozí vychází. Je-li dědičný hřích stav odcizení, zdá se mi, že to Maria i Ježíš měli v negativním smyslu náramně zjednodušené, k čemu "normální" člověk může v krajním případě dospět velmi obtížnou cestou tj. k osobní celistvosti a k jednotě s Bohem - což jsou i pro konkrétní jednání dost významné faktory, oni jaksi přirozeným způsobem sbírali během svého (jistě ne jednoduchého) života, ale přesto, že museli projít mnohými zkouškami, je to něco jiného. Mariina i Ježíšova lidskost mi tak někdy připadá že je jim dána zdarma a úplně nerozumím tomu proč, připadalo by mě (aniž bych se chtěl stavět do Boží pozice) lepší, kdyby k své plné lidskosti museli dojít. Mohl byste mi tedy prosím nějak ozřejmit tu „nespravedlnost“ , že Ježíš a Maria byli dědičného hříchu uchráněni?
Děkuji. Václav
Datum zveřejnění: 17.12.2002
Rubrika: Věrouka
Počet reakcí: 16
Otázka:
Dobre odpoledne, rada bych se dovedela, odkud vychazi pribeh o padu andela Lucifera, o jeho vzpoure proti Bohu. V Bibli se mi o tom nepodarilo nic konkretniho najit. Dekuji.
Datum zveřejnění: 17.7.2002
Rubrika: Etika a morálka, Církevní právo
Počet reakcí: 16
Otázka:
Chcel by som vas poprosit o nejake vyjadrenie k otazke trestu smrti. Potesili by ma aj nejake links na kvalitne stranky s touto tematikou.
Vopred Vam dakujem.
Palo.
Datum zveřejnění: 14.5.2002
Rubrika: Biblistika
Počet reakcí: 16
Otázka:
Zdravím, jsem pevně věřící člověk. Může být vůbec někdo po smrti zatracen? Bůh přece nekonečně miluje všechny lidi. Mohl byste např. Vy, navždy zatratit někoho, koho milujete? Snad není člověka, který by za svého života neučinil ani jediný nepatrný dobrý skutek. Pokud by měl být navždy zatracen, kam se promítne tento dobrý skutek? Snad neexistují dvy očistce - jeden, kde duše trpí a čekají na blaženost a druhý, kde si duše "užívají" a čekají na zatracení. Je odvážné, myslet si, že neexistuje inferno? Děkuji za odpověď
Datum zveřejnění: 20.2.2002
Rubrika: Ostatní
Počet reakcí: 16
Otázka:
Vážený otče,
nejsem sice katolík ani věřící jiné církve, ale upřímně se snažím nalézt cestu k Bohu. Při mém hledání mě ale napadla poměrně zvrhlá otázka - proč má vůbec člověk usilovat o věčný život? Co byste odpověděl někomu, kdo argumentuje tím, že si chce užívat (tj.hřešit) tady a teď a volba mezi životem věčným a životem tady není nic jiného než volba mezi spotřebou a obloženou budoucí spotřebou např.ve formě úspor?
Děkuji Vám za odpověď.
Datum zveřejnění: 28.1.2002
Rubrika: Biblistika
Počet reakcí: 16
Otázka:
Já bych se chtěl zeptat co se u zpovedi odpouští, jesli taky ty posmrtné tresty. Děkuji.
Datum zveřejnění: 11.3.2005
Rubrika: Etika a morálka, Církevní právo
Počet reakcí: 15
Otázka:
Dobrý den,
již dlouhou dobu přemýšlím o jedné věci, na kterou jsem se nakonec rozhodl zeptat Vás, aby jste mi udělali jasno. Je ve farnosti kněz pro lidi a nebo lidi pro kněze? Někdy mám smíšené pocity, jak to doopravdy je. Děkuji za odpověď.
| 20 40 60 80 100 120 140 160 180 200 220 240 260 280 300 320 340 360 380 400 420 421-440 460 480 500 520 540 560 580 600 620 640 660 680 700 720 740 760 780 800 820 840 860 880 900 920 940 960 980 1000 1020 1040 1060 1080 1100 1120 1140 1160 1180 1200 1220 1240 1260 |
Zpět na otázky
